Mladí aktivisté 'okupují' i centrum Hongkongu
Proti kapitalismu, sociální nerovnosti a korupci protestují už několik týdnů tisíce lidí po celém světě. Demonstrace v New Yorku, nazvané Occupy Wall Street, se rozšířily do více než sedmdesáti zemí. Ve většině Číny, kde je sdružování na veřejnosti zakázané, se ale o celosvětovém trendu často ani neví. Výjimkou je bývalá britská kolonie a bohaté finanční centrum Hongkong. Tam už od září skupina mladých aktivistů okupuje střed města a své hnutí nazvala Occupy Central.
Proti velkým nadnárodním korporacím, korupci a sociální nerovnosti protestují hongkongští demonstranti už od října. Po několik víkendů pravidelně zaplňují centrum města a kritizují současný systém. V jediném čínském městě si mohli mladí aktivisté postavit stany a žít jako komunita.
„Tyhle protesty jsou světový trend, všichni by se jich měli účastnit. Je potřeba nějakým způsobem zkritizovat to, co se kolem nás děje. Ta nespravedlnost je neúnosná. Chceme být lidmi a ne jen součást systému," říká John a okamžitě se k němu přidávají i jeho kolegové.
„Nechci žít ve společnosti jen jako nějaký předmět. Jsem člověk. Ale tahle společnost mi jím nedovolí být. Vím, že nezměníme systém za pár měsíců nebo za rok. Když tady ale zůstaneme a budeme s ostatními lidmi mluvit a vysvětlíme jim, co se nás trápí, snad jich víc pochopí, o co nám jde."
Oba mladí muži žijí v komunitě pod jednou z nejznámějších budov v Hongkongu, bankou HSBC, už tři týdny. Bivakují tady na betonovém plácku s dalšími asi dvěma desítkami lidí.
„Nespíme v žádném stanu, ale přímo tady na zemi na betonovém plácku,“ ukazuje John. O pár metrů dál je společný kuchyňský kout. Šest pánví wok, provizorní hořák, poháněný jedním ze dvou elektrických generátorů. Vaří tady jediná žena, která prozrazuje co bude k večeři a jak to v provizorní kuchyni funguje.
„Bude rýže a zelenina. Dnes vařím já, zítra někdo jiný. Všechno si tady dělíme."
V knihovně John ukazuje vystavené knihy, ze znaků se dá vyčíst jen jméno - Marx. John potvrzuje, že většina knih je jen o revoluci. A evidentně jsou inspirující, protože se o ní baví i přítomní.
„Nevím, jestli mohu něco změnit, speciálně celý systém. Ale mohu tak alespoň vyjádřit svůj názor."
Nadšení mladé aktivisty neopouští ani teď, kdy do Hongkongu přichází zima. Ta je sice ve srovnání s evropskou mírná, přesto může mít na udržení komunity dopad. „Nemáme sice žádné plány odtud odejít, ale uvidíme."
Jednou z toho vyrostou
Stanové městečko zdobí anglické a čínské billboardy, kritizující společnost, media a bankovní svět. Hned na rohu je hlavní vchod do banky HSBC. Wilson, jeden z bankovních úředníků v dobře padnoucím saku, od campující mládeže zhnuseně odvrací zrak.
„Zbytečně tady ztrácí čas, jenom sedí a nic nedělají. Píšou slogany jako nechceme vládu ani media, hlouposti. Celé to hnutí je prostě k ničemu," říká Wilson a rychle mizí za skleněnými dveřmi vydělávat.
Společnost, kde jsou si všichni rovni, se mu asi nechce ani představovat. Tento nový sociální experiment, jak někteří komunity mladých rozhněvaných nazývají, je mu spíše pro smích. Bez ohlédnutí už jen křikne: „Jednou z toho v tomhle čínském městě peněz prostě vyrostou.“
