Moskevská konference má zmírnit spory o Arktidu

Stane se Arktida novým bojištěm o kontrolu nad zásobami ropy a plynu nebo místem mezinárodní spolupráce? Napovědět by měla debata politiků, vědců a expertů, kteří se v tyto dny sjeli do Moskvy. Dvoudenní Arktické fórum by mělo odpovědět na klíčové otázky týkající se budoucnosti polárního regionu oplývajícího nerostným bohatstvím i přírodními krásami. Potenciál ale láká mnoho hráčů, kteří se musejí dohodnout, a mezi nimi právě Rusko.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ledovec poblíž Antarktidy | Foto: National Science Foundation, Jeffrey Kietzmann

V posledních letech sílí snahy zemí, jejichž hranice sahají k arktickým zeměpisným šířkám, získat práva na těžbu cenných surovin. Na nerostné poklady regionu si brousí zuby Rusko, Norsko, Dánsko, Kanada nebo Spojené státy.

„Jedná se především o to, jakým způsobem budou zainteresované země k Arktidě přistupovat. Čí to bude území, na základě jakých historických, ekonomických, geologických či geopolitických nároků. Jak vytvořit fóra, na jejichž půdorysu se bude dohadovat a koho všeho do těchto fór přizvat. Své chce v Arktidě totiž prosazovat třeba i Čína. Je zapotřebí si uvědomit, že jsou tam i domorodci, kteří dlouho neměli žádná práva,“ přiblížil v Ozvěnách dne politický geograf Michal Romancov z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Přehrát

00:00 / 00:00

Hostem Ozvěn dne byl politický geograf Michal Romancov z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Co se týče nároků jednotlivých států v Arktidě, jde podle něj o to, jakým způsobem se k Arktidě přistoupí. „Pokud se mezinárodní společenství shodne na tom, že se má k Arktidě přistupovat jako ke světovému oceánu, pak tam může působit kdokoli. Samozřejmě kdokoli mimo určité teritoriální limity, které už v současnosti zná mezinárodní námořní právo,“ přiblížil.

„Je potřeba si také uvědomit, že pokud ledová přikrývka povolí, což se nedá vyloučit, tak se jedná i o zajímavou přepravní cestu mezi Asii, severní Amerikou a Evropou a to je třeba pro takového aktéra jako je Čína, zajímavé,“ uvedl.

Rozhodujícím arbitrem ve sporech o Arktidu by měl podle něj být nově ustavený nezávislý mezinárodní orgán, ke kterému by se všichni aktéři mohli dovolávat. „OSN pro to představuje vhodnou platformu. Podstatné ale je, aby tam byla drtivá většina aktérů nebo všichni,“ dodal.

Nejvíc asertivně si podle něj počíná Rusko. „Rusko je velice aktivní, snaží se najít geologické důkazy o tom, že značné část Arktidy je pokračováním geologické formace Sibiře a tím pádem by na ni podle současného mezinárodního práva Rusko mělo nárok. Ale to samé se například vůči Grónsku snaží prokázat Dánsko, o něco podobného se snaží ve své oblasti i Norové a velmi aktivně si počíná i Kanada,“ řekl Romancov s tím, že podle něj převáží ochota ke spolupráci.


Ruský vědec věří ve spolupráci

Arkadij Tiškov z Ruského geografického institutu nešetří optimismem. Vědec, který se výzkumem Arktidy zabývá téměř čtyři desítky let, podle svých slov věří, že ruský impuls povede klíčové hráče na zamrzlém poli ke spolupráci a ne novodobé studené, či spíš ‚ledové‘ válce. Ve hře je podle expertů mnoho.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž připravila moskevská zpravodajka Českého rozhlasu Lenka Kabrhelová.

„Arktida zažívá mimořádné oteplení, průměrná teplota stoupá až o 1,5 stupně, v důsledku čehož tají mořské ledy, ledovce, což tím pádem otevírá námořní dopravní cesty. Na druhou stranu je potřeba říct, že zdaleka ne ve všech regionech ruské Arktidy k takovému procesu dochází, v některých reginech se podle našich údajů teplota nehýbe,“ vysvětluje Tiškov.

Kromě toho, že tající ledovce otevírají cestu transportu dříve nemyslitelnými místy, odhalují hlavně přístup k ložiskům ropy a plynu, které podle odhadů mohou tvořit až třetinu světových zásob.

„Rusko chce v Arktidě s ostatními státy spolupracovat a vést s nimi rovnoprávný dialog. Arktida je už víc než 60 let z valné míry demilitarizovanou zónou a tak by to mělo být i nadále. Rusko se minulý týden po letech dohodlo s Norskem na společné hranici v Barentsově moři, což je velmi důležitý moment. Víc už by se tak neměly opakovat sporné situace, k nimž na hranici dosud docházelo prakticky neustále,“ soudí Arkadij Tiškov.

Sporů o arktické území je stále mnoho

Zároveň ale připouští, že spory Ruska s polárními mořskými sousedy tím zdaleka nejsou vyřešeny. Rusko se pře s Kanadou o nárok na území, které potenciálně otevírá cestu k podmořskému bohatství. Lomonosovův hřbet, podmořský hřbet v Severním ledovém oceánu, skrývá podle odhadů až 75 miliard barelů ropy.

„Verdikt samozřejmě vynese až komise OSN pro mořské právo. Rusko ale má bez všech pochyb dost argumentů, aby svůj nárok prokázalo a dokázalo, že Lomonosovův hřbet je pokračováním ruského kontinentálního šelfu. To by Moskvě umožnilo využívat a těžit suroviny ještě v oblasti dalších několika set námořních mil,“ poznamenává Tiškov.

Moskva si dělá v Arktidě nárok na více než milión kilometrů čtverečních, od současné mořské hranice až k severnímu pólu. A už v tuto chvíli buduje pro operace v Arktidě potřebnou infrastrukturu. Arktida by se podle ruské vlády měla stát hlavním zdrojem ropy a plynu pro Rusko už v roce 2020.

Řešit se bude i ochrana Arktidy

„Zkušenosti z Mexického zálivu ukazují, že v Arktidě bude velmi těžké vyhnout se únikům ropy a haváriím na těžebních věžích zejména kvůli hrozbě kolize s ledovci. Stejně obtížné by bylo pokládání plynovodů po dně oceánu. Rusko v tuto chvíli nemá potřebné technologie, těmi disponují jiné země a bez pochyb by se jakékoli dobývání nerostných zdrojů muselo dít v rámci mezinárodních konsorcií,“ upozorňuje ruský vědec.

Podle Tiškova návratnost obřích investic, které by si polární aktivity vyžádaly, zdaleka není samozřejmá. Jak polární expert dodává, hlavní pozornost by se měla věnovat především důsledkům ekonomických aktivit na křehké životní prostředí severského regionu a možným alternativním způsobům jeho využití.

„Od Arktidy toho mnoho čekáme, ale ještě víc čeká ona od nás. Měli bychom ji vnímat především jako unikátní místo, které je domovem jedinečných druhů zvířat, přírodních scenérií, pro něž bychom měli najít alternativní cesty rozvoje nesoucí se především ve jménu ochrany přírody a poznání,“ dodává geograf ruské Akademie věd Arkadij Tiškov.

Lenka Kabrhelová, Katarína Brezovská, Jan Bumba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme