Moskevský soud vynese rozsudek nad členkami Pussy Riot
Tři členky ruské skupiny Pussy Riot si dnes u moskevského soudu vyslechnou verdikt v mezinárodně sledovaném procesu. Aktivistky vinu odmítají. Jak zopakovaly během závěrečných řečí, cílem jejich vystoupení nebylo urazit věřící, ale poukázat na blízké vztahy mezi nejvyššími představiteli ruské pravoslavné církve a Kremlem. Aktivistkám hrozí až tři roky vězení.
Postup ruských úřadů vůči Marii Aljochinové, Naděždě Tolokonikovové a Jekatěrině Samucevičové vyvolal v zahraničí ostrou kritiku. Podporu vyjádřili měsíce vězněným dívkám mnozí respektovaní umělci z Ruska i zahraničí, naposledy k jejich osvobození vyzval britský zpěvák Paul McCartney.
Ruskou společnost případ rozdělil. ‚Punková modlitba‘ v moskevském chrámu Krista Spasitele rozhořčila řadu ruských obyvatel. Část společnosti ale považuje postup úřadů za důkaz toho, že se stát snaží umlčet své oponenty.
Zahraniční zpravodajka Lenka Kabrhelová sleduje proces se skupinou Pussy Riot a přidává i širší historicko-sociologický kontext
„Bohorodičko, vyžeň Putina.“ Podle představitelů ruské pravoslavné církve je popěvek punkové skupiny Pussy Riot rouháním, výtržnictvím a útokem na náboženské cítění věřících. Aktivistky naopak tvrdí, že jen chtěly vyjádřit své politické přesvědčení a především upozornit na sílící propletenec mezi nejvyššími místy v církevní hierarchii a vládě.
Část pravoslavné veřejnosti, mezi nimi i Igor Pavlov, radní jednoho z moskevských příměstí, si myslí, že by dívky za ‚zneuctění církve‘ měly být co nejpřísněji potrestány. Patriarcha Kirill několikrát varoval, že pravoslaví je v Rusku terčem ‚útoku nepřátel‘.
I mezi samotnými věřícími ale, zdá se, přibývá těch, koho znepokojuje náklonnost církevních hodnostářů vůči Kremlu, či dokonce otevřená podpora Vladimiru Putinovi tak jako při nedávných prezidentských volbách.
„Úřady se snaží vytvořit z Putina osobu seslanou nebesy, za chvíli budeme uctívat dvě ikony - kromě pravoslavného patriarchy i prezidenta,“ neskrývá ironii čtyřicetiletý fotograf Konstantin Borodin.
Filosof: Srdce křesťanů by měly trápit jiné věci
Profesor filosofie Anatolij Ochotin pro změnu proces považuje za signál, jaké priority současná ruská pravoslavná církev vyznává.
„Pro církev je momentálně nejdůležitější to, co je na povrchu. Obřadnost, která hraničí až s klaněním se modlám, je přednější než procesy, které se dějí uvnitř společnosti a se samotným člověkem. To v jakých podmínkách tu lidé žijí, by přitom ale mělo každé křesťanské srdce trápit mnohem víc než epizoda, kvůli které se tohle všechno děje,“ soudí filosof Ochotin.
Hostem Ranního inverview na Radiožurnálu byl Eparchiální archijerej, Jeho Blaženost Kryštof, arcibiskup pražský
Zástupce pravoslavné církve v Česku, Jeho Blaženost Kryštof, arcibiskup pražský, se domnívá, že pokud by se podobná věc přihodila v jiné zemi, následky by byly stejné.
"Ruský stát jako každý jiný stát má své zákony. Dovedu si představit, kdyby se něco podobného stalo třeba v USA a někdo urazil prezidenta, že by následoval soudní proces," míní arcibiskup.
Podobné by to prý bylo, kdyby někdo zneuctil například ostatky svatého Václava ve svatovítské katedrále. "Věřící v Česku by s tím nemohli souhlasit a pokládali by to za znesvěcení posvátného místa. To by pak musel kardinál Duka znovu vysvětit," tvrdí arcibiskup Kryštof.
Ačkoli věřící v Rusku s činem Pussy Riot nesouhlasí, pražský arcibiskup je poukazuje na to, že existuje i odpuštění. A je přesavědčen, že pokud bude vynesen tvrdý rozsudek, ruský patriarcha Kyrill bude první, kdo se odsouzených žen zastane.
Chválí také Vladimira Putina. Jeho výzvu ke shovívavosti vůči Pussy Riot považuje za správnou reakci věřícího člověka.
Nitky vztahu církve a ruské společnosti a církve a státu je podle expertů třeba rozplétat v historii. Ruská pravoslavná církev byla za sovětského režimu jednou z nejpronásledovanějších institucí, její duchovní byli vražděni i vězněni.
Ve zdecimované postsovětské společnosti pak rychle zaplnila duchovní vakuum. K pravoslaví se dnes v Rusku hlásí až 80 procent obyvatel, byť do chrámů jich přichází jen zlomek.
Směšuje se víra a ideologie
Pro mnohé Rusy zůstává pravoslaví především kulturně-sociální nálepkou, vysvětluje otec Alexandr Borisov z moskevského chrámu Kosmy a Damiána.
„Někteří lidé jsou schopni říci, že jsou pravoslavní, ale zároveň nevěří v Boha. Na druhou stranu ale přibývá i těch, kteří se k víře staví s úctou a zájmem. Problém je v tom, že v ruské společnosti je si velmi blízké chápání víry a ideologie. Věřící rozumějí tomu, že jedno s druhým nemá a nemůže mít nic společného. Mnozí obyčejní lidé ale vyžadují od ‚těch nahoře‘ jasný návod, jak žít,“ podotýká duchovní.
Borisov by za adekvátní trest pro členky Pussy Riot považoval pouze administrativní postih. Snahu státu využívat vliv církve pro své vlastní účely podle svých slov ve své práci nepociťuje. S úsměvem ale dodává, že podobná tendence je rysem prakticky každé státní moci.
Za problematické považuje propojení státu a církve v Rusku teolog a sociolog Alexej Muravjev.
„Nejde o žádnou novinku, ani o dědictví komunismu. Je to stará potíž. Institut církve je v ruské společnosti vystavěn tak, aby se o něj stát mohl opírat jako o světský zdroj moci,“ soudí teolog, který hlavní problém spatřuje v tom, že se v Rusku podle něj nikdy nezavršil přerod archaické společnosti ve společnost moderní.
„Přeskočili jsme několik fází a přistáli v postmoderním světě, což v praxi znamená i to, že mnozí lidé nevědí, jak realizovat svá osobní, morální a politická přesvědčení jinak než archaickými způsoby - třeba nahrazovat jednoho vůdce jiným, nebo na pomoc volat nějaké zázračné vnější síly,“ vysvětluje Muravjev.
Podle něj tak nakonec paradoxně tvrdý postup ruských úřadů vůči aktivistkám i samotná punková modlitba Pussy Riot mohou být rubem a lícem téže mince.
