Muslimové hlídají kostely před útoky, arcibiskup a imám se přátelí: V Indonésii panuje křehká tolerance
Muslimové v Indonésii hlídali o Vánocích křesťanské kostely. Důvodem byly hrozby útoků ze strany islámských radikálů, kteří jsou podporováni ze zahraničí, zejména ze zemí z Perského zálivu. Indonésie je nejlidnatější muslimskou zemí světa, je ale zároveň ukázkou tolerance a soužití odlišných etnik i náboženství. Představitelé muslimů i křesťanů ale upozorňují na nárůst extrémismu, který ohrožuje celý svět.
O Vánocích je Katedrála Panny Marie v Jakartě vždy zcela zaplněná věřícími. Oslava narození Ježíše Krista totiž patří i tady, v Indonésii, k nejdůležitějším katolickým svátkům v roce.
Zvuky zvonů z obou věží katedrály se často mísí s voláním muezzina a všudypřítomným hlukem z motorek a automobilů.
Kněz a sekretář jakartského arcibiskupství Vincentius Adi Prasojo vyzdvihuje i druhý smysl křesťanství a Vánoc. Jde podle něho o poselství míru, celé zemi i všem etnikům, která v ní žijí.
„Křesťané tvoří ve více než 230timilionové Indonésii menšinu, převažují tu muslimové, obě náboženství tu ale mají místo a existují vedle sebe. I společně,“ připomíná kněz.
Představitelé jednotlivých náboženství tu podle otce Prasoja stojí při sobě, křesťané, muslimové, buddhisté, hinduisté i další.
Arcibiskup i on sám se přátelí s imámem Velké mešity Haji Nasaruddinem Umarem, který křesťanům vždy přijde na Vánoce popřát, stejně jako kněží na oplátku přicházejí do muslimských svatostánků v den jejich svátku Ídul Fitr.
Guvernér Jakarty čelí obvinění z urážky Koránu. Budovu soudu hlídají 2 tisíce policistů
Číst článek
Ostatně to k sobě mají velmi blízko, jen přes ulici, a tak se často zvuky zvonů z obou věží katedrály postavené ze šedivých kamenů mísí s voláním muezzina a všudypřítomným hlukem z motorek a automobilů.
Ne vždy je soužití ideální, především kvůli islámským radikálům, kteří v nedávné minulosti několikrát na kostely v Indonésii zaútočili. V posledních dnech také několik islámských duchovních vyzvalo muslimské prodavače a prodavačky, aby přestali nosit vánoční symboly, jak je to v Indonésii běžné. Musel proto zasáhnout prezident a policie. Drtivá většina muslimů je však stále mírumilovná, tolerantní a velmi přátelská.
Selfie na prvním místě
O tom se sám brzy na vlastní kůži přesvědčuje i reportér Českého rozhlasu. Vrhá se k němu skupinka žen v červených tričkách a šátcích na hlavě. Všechny chtěly fotku. A tak se před cedulí s názvem mešity fotí ostošest.
Ještě jedno selfie, pak každá zvlášť, vždy se ale nakloní. Cvak, pak zmáčknutí displeje a fotka s prsty ve tvaru vítězného "v" už je na sociálních sítích.
Dalším v řadě, který si přisedá a chce se bavit, je prý bývalý aktivista. Neustále se směje a úsměvy na tvářích mají i mnozí další, kteří vycházejí z útrob mešity pro 70 tisíc věřících.
O chvíli později ale už náš zpravodaj sedí uvnitř v tiché místnosti, kde ho přijímá sám imám Haji Nasaruddin Umar.
„Indonésie je unikátní společností proto, že jde o ostrovní kulturu, ovlivněnou rozličnými zvyky a tradicemi odlišnými na tisících různých ostrovech, které pak do sebe zahrnul i islám. To by třeba na Blízkém Východě nebylo možné. I proto prý ale mají rozdílná náboženství k sobě tak blízko,“ vysvětluje imám a hned dává příklad.
Parkovací místa k mání
„Protější katedrála má velmi omezené místo na parkování, proto při velkých náboženských svátcích nabízí mešita křesťanům svá parkoviště. A třeba muslimské dívky rády drží nevěstě mířící na svatbu do kostela dlouhou vlečku, která je tady tradicí,“ říká imám Umar a dodává, že v Indonésii ani není výjimkou to, že si katolík vezme muslimku. A naopak. Nebo že konvertuje ke křesťanství. Ostatně jedním z příkladů je i arcibiskupský sekretář.
Babička otce Prasoja totiž byla muslimka. Jeho matka už ale katolička. Oba duchovní, katolický i islámský však v této souvislosti varují před radikály vycházejícími ze saúdského wahhábismu, který může i tolerantní a výjimečnou indonéskou společnost zničit.
