Muž leží už 26 let v kómatu, polský soud přesto žádost o eutanazii zamítl
Eutanazie je v Polsku zakázaná. Přesto o ni pro svého syna polské soudy požádala paní Barbara Jackiewicz. Její syn už leží 26 let v kómatu a šance na zlepšení jeho zdravotního stavu jsou nulové.
Barbara Jackiewiczová jezdí za svým synem Krzystofem do nemocnice každý den. Nikdy nevynechá. V pokoji tam už roky nehybně leží její syn.
„Onemocněl v roce 1985 zánětem mozkových blan. Mohl za to ukrytý virus spalniček, které prodělal, když mu byly tři roky. Když mu bylo 16 let, tak zničehonic omdlel ve škole. Přijela pro něj sanitka a odvezla ho do nemocnice,“ vzpomíná paní Barbara a ukazuje fotky syna za mlada.
„No a od těch 16 let je na lůžku a dnes je mu 43. Je to fenomén, že už žije se svou nemocí tolik let. Neexistuje pacient, který by to vydržel tak dlouho,“ říká Barbara.
Dramatický příběh nemocného Krzystofa a jeho matky zachytil varšavský zpravodaj ČRo Petr Vavrouška
Ředitelka nemocnice paní Kaczmarská je velmi otevřená. Upřímně popisuje Krzystofův zdravotní stav:
„Je to ten nejtěžší, jaký může být. Jde o pacienta, který téměř nevnímá okolí. Je v kómatu, nereaguje na žádné podněty. Ale snažíme se ho udržet při životě. V dnešní medicíně na to existují způsoby. Ale je to velmi dramatická situace. Jak pro něj, jeho matku i pro nás lékaře,“ dodává šéfka špitálu.
A jakou má její pacient šanci? „To nevíme. On už je v takovém stavu 26 let. Je to neuvěřitelné, těžko představitelné,“ říká ředitelka a areálem nemocnice mě vede zpět na pokoj za Krzystofem a jeho matkou.
„Každý si na začátku takové tragédie říká, že se stane zázrak, že se syn vyléčí. Ale nic. Odešla jsem do předčasného důchodu a vzala si ho domů. Dvacet pět let, dnem i nocí jsem byla s ním. Je to strašné, když se nad tím zamyslím. Ale ty roky uběhly neuvěřitelně rychle,“ přiznává paní Barbara a znovu listuje fotoalbem.
Soud eutanazii nepovolil
Lékaři jí řekli, že její syn se z kómatu už zřejmě neprobere. Rozhodla se proto k tomu nejtěžšímu, co může maminku potkat. Požádala soud o eutanazii, o smrtící injekci pro Krzystofa.
„Na co mám čekat? Až mu všechny orgány zkolabují? Raději ať mu dají injekci a usne navěky. Nebude trpět ani on ani já. Porodila jsem ho a teď mu chci dát důstojnou smrt. Jako matka už nemůže dál snášet jeho bolest,“ zoufá si matka nemocného Krzystofa.
„Obdivuji její rozhodnutí, vyrovnanost a smíření. Její prosba o eutanazii je takovým posledním výkřikem zoufalé, vyčerpané matky,“ míní ředitelka nemocnice.
Žádost paní Barbary podpořil i polský bojovník za eutanazii Radomir Andrzejczak. „Je to tragická historie. Na začátku lékaři tvrdili, že syn paní Barbary může žít tak tři roky. A on už přežívá 26 let. Nemá ale u soudu žádnou šanci. Verdikt soudu bude určitě negativní,“ myslí si Radomir.
Barbara Jackiewsiczová ale věřila, že polské právo bude shovívavé. „Co čekám? Musí přeci existovat nějaká výjimka v tak šílené situaci,“ tvrdila paní Barbara. Varšavský soud ale její žádost o eutanazii zamítl. Krzystof už bude v kómatu 27 let.
