Už půl roku nemají obyvatelé ukrajinského Mykolajiva pitnou vodu. Perou i myjí ve slané
Už víc než půl roku nemají obyvatelé ukrajinského Mykolajiva pitnou vodu. Infrastrukturu ve městě v dubnu zasáhly ruské rakety a systém se pořád nedaří zprovoznit. Z kohoutků teče jen voda slaná, kterou vodohospodáři berou z mořského zálivu. Tím samozřejmě trpí potrubí a v topné sezoně pak slaná voda zničí kotle a další podobná zařízení. Přesto všechno žije ve městě nedaleko fronty stále téměř polovina z původního počtu čtyř set tisíc obyvatel.
Vasilij prodává na trhu rezavé nářadí, odznaky, v podstatě vetešnictví. Ze své penze si nemůže dovolit pitnou vodu kupovat, a tak každou chvíli vystojí frontu u studny nebo u cisterny, která přiváží vodu ze 150 kilometrů vzdálené Oděsy.
Už víc než půl roku nemají obyvatelé ukrajinského Mykolajiva pitnou vodu. Poslechněte si reportáž zvláštního zpravodaje Českého rozhlasu na Ukrajině Ľubomíra Smatany
Do Mykolajiva se na pár dnů vrátila z Prahy Margarita Golobrodská. Sedí v garáži nad sklepem, kde se na začátku války rodina ukrývala. Na slanou vodu si ještě nezvykla.
„Je to šok. Jednou jsem se úplně automaticky snažila vypláchnout ústa tou vodou, když jsem si čistila zuby. To bylo hnusné. Takže jednou stačilo. On je vlastně problém s tím, že po dalším půl roce takového režimu budeme muset vyhodit pračku a úplně kompletně potrubí ve městě,“ popisuje reportérovi Radiožurnálu s tím, že perou ve slané vodě.
Deportace ukrajinských dětí do Ruska. ‚Bohužel je potřeba počítat s tím, že tam zůstanou,‘ říká analytik
Číst článek
„Není jiná možnost. Buď chodíš špinavý, nebo ve slaně vypraném oblečení,“ dodává a popisuje, jak si myje vlasy: „Vlasy jsou potom fajn, jsou takové pevnější. Alespoň moje.“
Margaritin otec Alexander tvrdí, že všechno se dá přežít – i bez vody, i bez elektřiny. Není to moc příjemné, ale dá se.
I vzdušné útoky jsou loterie. „Včera jsem se viděla s kamarádem a říkal: ‚Buď přiletí, nebo nepřiletí,‘“ doplňuje Margarita.
