Mývali jsou pro Němce to samé, co pro české chataře a motoristy kuny
Žije jich tu už tolik, že by měli pomalu dostat volební právo, objevilo se nedávno v satirickém článku německého deníku Die Welt. Řeč nebyla o nějaké národnostní menšině, ale o mývalech. Původně severoamerický medvídek se dostal do Německa ve třicátých letech minulého století. A daří se mu tak dobře, že dnes se odhaduje, že v Německu žije na půl milionu mývalů. Narazit na ně můžete i v samém srdci Berlína.
V malé kleci přede mnou právě spí čtyři mývalové. Jsou to jediní mývalové v Berlíně, kteří žijí za mřížemi. Ulicemi německého velkoměsta se dnes každou noc prohání kolem tisícovky mývalů.
„Nevím, o tom, že by byli nějak agresivní na člověka. Ono je moc lidí nespatří, protože jsou aktivní především v noci,“ tvrdí mi Florian Sick, který má v zoo mývaly na starost. Sám zatím na vlastní oči žádného potulného mývala neviděl, ani neví o tom, že by nějací navštěvovali čtveřici v kleci: „Ne to jsme ještě nezažili.“
Mývalové ve městě jsou přesto problém. Takový, že na radnici mají speciální odbor pro divoká zvířata. Šéfuje mu Derk Ehlert.
„Mývalové žijí na půdách, pod střechou, na stromech, cestují po zahradách. Lidé mají obavy ze setkání i z toho, že mohou přenášet choroby. Výjimečně třeba vzteklinu nebo prašivinu. Ta sice není nebezpečná pro člověka, ale pro domácí zvířata ano.“
Reportáž zpravodajky Českého rozhlasu v Německu Kláry Stejskalové o mývalech v Berlíně v pořadu Zblízka na Radiožurnálu
Toho se obává i paní Mehlhornová, která má domek poblíž zámečku v berlínské čtvrti Pankow. „Můj pes štěkal, kňučel, pes je mi milejší, tak jsem vzala na mývala vidle. Seděl tady na třešni, pak skočil celou svou silou tady na tu besídku a zmizel do díry.“
Od té doby si nechala nainstalovat speciální okapy s hroty, gumou si chrání víko na popelnici, a stejně dobře si hlídá okna. Je to ale jediná cesta jak se proti mývalům bránit?
„Kastrace, pilulky, to by byl gigantický úkol, který by stál spoustu peněz. Navíc je těžko proveditelný. Samečkové za půl roku urazí 300 kilometrů. Těžko odhalit místo, kde se zdržují.“ Derk Ehlert čeká vážnou diskuzi na téma, co s mývaly dál.
Nepotřebují les, stačí jim strom
První mývalové byli do volné přírody vysazeni ve 30. letech v Hesensku. Tady u Berlína unikli z kožešinové farmy na konci války, když její majitelé neměli na krmivo. „Nepotřebují žádný les, v Berlíně najdou jídlo všude a k přespání jim stačí strom,“ dodává Derk Ehlert.
A tak se v noci prohánějí mývalové jak po zahradě prezidentského paláce, tak na Alexandrově náměstí nebo třeba Gendarmarktu. Ničí střešní tašky, okapy, úrodu ovoce.
Ekologický spolek Bund podle Magnusse Wessela mývalí populaci monitoruje. „Víme, že požírají vajíčka, zmenšila se kolonie šedých volavek a kormoránů. Pokud by mývalové decimovali nějaký ohrožený druh, tak to může být problém.“
Jakýkoli zásah proti mývalům se zatím nesetkal s účinkem. Nebude prý trvat dlouho, kdy jich tu bude žít přes milion. Čím dál víc Němců bude čelit nočním nájezdům chytrých a neuvěřitelně šikovných zlotřilých chlupáčů. Pro člověka je tak určitě lepší mýval v malé kleci v zoo nežli doma na střeše.
