Na debaty není čas. Nenecháme tu kůrovce dál létat, hájí lesník kácení v polském pralese
Zápis Bělověžského pralesa mezi přírodní památky světového dědictví UNESCO byl podle polského ministra životního prostředí Jana Szyszka chyba. Lesníci se kvůli tomu podle něj nemůžou správně starat o hospodářské části lesa. I přes předběžný zákaz kácení vydaný Soudním dvorem Evropské unie polští lesníci proti kůrovci zasahují dál. Mluvčí oblastního ředitelství polských Státních lesů v Białymstoku Jarosław Krawczyk tvrdí, že nemají jinou možnost.
Bělověžský prales
Je to jeden z posledních zachovalých pralesů nížinného charakteru v Evropě, nachází se na hranicích Polska a Běloruska. Kromě zubra, rysa, vlka, zde žije dalších 59 druhů savců, 250 druhů ptáků (např. vzácný šplhavec datlík tříprstý), 13 druhů obojživelníků, přes 12 tisíc druhů bezobratlých, mnoho druhů lišejníků a vzácných hub, je zde vysoká druhová diverzita listnatých stromů.
Zdá se, že mezi lesníky na jedné straně a ekology a environmentálními aktivisty na druhé straně existuje hluboké neporozumění. Čím to podle vás je?
Asi bych spíš mluvil o nepochopení, než o neporozumění. Práce v Bělověžském pralese mimo národní park se řídí plánem obhospodařování lesa a při jeho schvalování probíhají veřejné konzultace.
Úkol zdejších tří nadlesnictví je jiný než ostatních v Polsku. Jejich prioritou není těžba a prodej dřeva, ale ochrana a pěstování lesa. Jsou tu přírodní rezervace, podmáčená stanoviště a další místa, kde se nekácí. Hospodaří se jen na části území nadlesnictví, nikde jinde.
Zmínil jste veřejné konzultace při tvorbě plánu. Znamená to, že podle vás měli aktivisté šanci do jeho schvalování promluvit, kdyby přišli dřív?
Tady nejde o nějakou šanci. Aktivisté se objevili nedávno. Lesníci v pralese ale pracují od první světové války. Na Bělověžský prales se obvykle ve světě lidé dívají jako na takovou perlu, přírodní unikát. Ale jedinečnost lesa pramení z práce lesníků, z toho, že ho desítky let chránili a udrželi. Proč aktivisté neprotestovali dříve?
I Češi brání vzácný prales před těžaři. S policií se domluvíte, lesní stráž je agresivní, popisuje aktivistka
Číst článek
Káceli ale vždy lesníci tak intenzivně jako nyní?
Tam kde rostou smrky, žije i lýkožrout smrkový. Lesníci vždy jeho výskyt sledovali, hledali napadené stromy, nechávali je kácet a odvážet z lesa, aby z nich nemohli vyletět nové generace kůrovce a napadnout další stromy. Tak se to dělalo vždy a intenzivní gradace se nikdy neobjevila.
Až v roce 2014 došlo k situaci, kdy už lesníci nemohli další stromy kácet, protože plán, o kterém jsme mluvili, stanovuje limit na množství vytěženého dřeva za deset let. V boji s kůrovcem lesníci limit vyčerpali za tři nebo čtyři roky. Nemohli dál kácet, kůrovec proto napadal další stromy a kvůli tomu je teď v pralese 8 % stromů mrtvých.
Harvestor je šetrnější k životnímu prostředí
Co je harvestor
Stroj veliký zhruba jako bagr, který umožňuje kácet stromy rychleji. Vepředu má dvě kulaté pily. Na kmenech udělá specifická znamení, podle kterých jde dobře poznat, že strom pokácel tento stroj. Další stroj, vyvážecí traktor (forwarder), pak dřevo nakládá a rovná na hromady.
Polské ministerstvo životního prostředí proto loni limit ztrojnásobilo. Těžba je teď tak intenzivní, že vůbec poprvé do pralesa vjely harvestory, proti kterým aktivisté protestují. Byly opravdu nutné?
Harvestor je podle mého názoru velmi dobré zařízení. Představuje pokrok. Nejdřív jsme měli sekery, pak motorové pily, teď používáme harvestory. Je to velmi bezpečný stroj, klasické kácení je nebezpečná práce. Další výhoda je rychlost, v lese zasahuje jen velmi krátce. Oproti motorové pile je poměrně tichý, zvuk pily je velmi nepříjemný, harvestor z dálky slyšet není. A také dopad na půdu je poměrně malý v porovnání s koňskými kopyty.
Já jsem místa v pralese, kde pracoval harvestor, viděl a půda tam byla všude zrytá.
Takovou techniku je třeba využívat, když je k dispozici. Jen těžko si umím představit, že by se tady pracovalo ručně. Rozumím, že se vám zdálo to místo nehezké. Ale vypadalo by stejně, kdyby tam pracoval dělník s motorovou pilou a tahač.
Pokyn nekácet zatím nikdo nevydal
Environmentální aktivisté tady v pralese sbírají důkazy, podle kterých státní lesy dělají něco jiného, než říkají. Například, že kácí na místech, kde je původní prales, nebo že pokácené stromy nejsou z lesů hned odváženy, aby kůrovec nemohl napadnout další stromy, ale že tam kmeny několik týdnů leží…
To by bylo nutné ověřit. Skutečně například v rezervacích dělníci stromy kácí, ale pak je ponechávají na zemi k přirozenému rozkladu. Ale z hospodářských lesů musí být pokácené stromy zaregistrované a potom vyvezené.
Byl jsem u velké hromady nařezaných kmenů, které byly evidentně připravené k odvozu, ale aktivisté, kteří les monitorují, mi řekli, že tam ta hromada takhle leží už několik týdnů…
Může se to stát. Dřevo je odvezené ve chvíli, kdy ho někdo odkoupí.
Ale vy jste sám říkal, že cílem je boj s kůrovcem, kdy je potřeba napadené smrky ihned odvážet. Má smysl kácet, když stromy pak v lese nějakou dobu zůstávají?
Má to smysl, protože jde o mrtvé suché dřevo, ze kterého kůrovec už dávno vyletěl. Je třeba říci, že v současné době kácíme jen stromy, které ohrožují bezpečnost veřejnosti.
Lesníci tomu říkají soušky, jsou to stromy, které už nemají mnoho komerčního využití. A takové dřevo musí čekat na svého kupce. Může se lokálně stát, že dřevo v lese zůstává ležet. Ale žádné riziko nepředstavuje, kůrovec z něj už před lety vyletěl.
Když tedy říkáte, že se kácí jen suché stromy, znamená to, že válka s kůrovcem už dál nepokračuje?
Pokračuje, samozřejmě, ale jen na několika procentech území. Lesníci bojují s kůrovcem, protože nemají jinou možnost.
Ale jak bojujete, když kácíte jen mrtvé stromy, ze kterých se kůrovec už rozšířit nemůže?
Teď je takové rozhodnutí, že kácíme jen stromy, které mohou ohrožovat veřejnost. Takové je bohužel předběžné opatření Soudního dvora Evropské unie. Je v něm klauzule, která v tomto případě kácení umožňuje. Omezili jsme se proto jen na stromy ohrožující veřejnost.
„Soudní dvůr Evropské unie neupřesňuje, jaké to mají být stromy, které dál můžeme kácet. Někdo by uvnitř Státních lesů musel přijít a říct: „Páni lesníci, prosím zastavte všechny práce.“ Ale takový pokyn neexistuje.“
Jarosław Krawczyk (lesník)
Když aktivisté říkají, že přesto kácíte i živé stromy, tak podle vás lžou?
Není to lež, protože jsou případy, kdy v jiných nadlesnictvích dál lesníci pracují podle plánu obhospodařování lesa a ten plán kácení stromů předpokládá.
Soudní dvůr Evropské unie neupřesňuje, jaké to mají být stromy, které dál můžeme kácet. Někdo by uvnitř Státních lesů musel přijít a říct: „Páni lesníci, prosím zastavte všechny práce.“ Ale takový pokyn neexistuje. Zavazují nás dřívější rozhodnutí, která říkají „prosím kácejte v Bělověžském pralese.“
Jak dlouho budete ještě kácet? Čekáte na konečné rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie?
S kůrovcem se musí bojovat stále, a to znamená kácet čerstvě zasažené stromy. Jsem zastánce práce, ne řečí. Jestli má diskuze vést ke kompromisu, tak dobrá, ale veřejné konzultace už byly. Teď je na řadě práce.
Nemáme jinou možnost, nemůžeme složit ruce a nechat kůrovce, ať si létá. Těžko si asi představíte nadlesního, který by to udělal. Odpovídá svým nadřízeným za stav lesu. Byť může zasahovat jen na části území svého nadlesnictví.
