Na hranici mezi Korejemi cvakají jen blesky severokorejských fotoaparátů
Na 38. rovnoběžce stojí řada modře natřených vojenských budov, kde si na vzdálenost několika centimetrů mohou z očí do očí pohlédnout ti nejzavilejší nepřátelé. V nažehlených uniformách tam proti sobě stojí vojáci Severní a Jižní Koreje. To místo se jmenuje Panmundžom a je to jediný bod, kde se mohou setkávat delegace obou Korejí. Ještě před pár lety tam na klid dohlíželi i čeští vojáci. Východoasijská zpravodajka Českého rozhlasu Kateřina Procházková se na demilitarizovanou zónu podívala zblízka.
„Jsme tady v otevřeném prostoru a denně stojíme tváří v tvář severokorejským vojákům. Pro mě to je ale už normální. I přesto, že jsme si na každodenní nebezpečí zvykli, nemůžeme ho podceňovat. Od posledního incidentu je to už více jak třicet let, další se ale klidně může stát teď, znovu,“ tvrdí americký voják.
Stojí v pozoru a rázně vysvětluje, jak se má civilista v demilitarizované zóně chovat. Na základně slouží druhým rokem a rozhodně si nestěžuje. Je to sice mimořádně citlivá zóna, ale nestřílí se tady.
Poslechněte si reportáž blízkovýchodní zpravodajky ČRo Kateřiny Procházkové Zblízka z hranice mezi Severní a Jižní Korejí
Pohraničníci ze severu většinou jen oslepují návštěvy bleskem z foťáků, jako právě nyní. „Teď nás sledují, fotografují a nahrávají,“ vysvětluje Američan.
Podivuji se, co se děje, když se k hraniční čáře blíží celá skupina a zuřivě fotí. Fotoaparát dostali údajně teprve před pár lety od Číňanů. Vojáci si tady ale užívají vzájemné blízkosti i jinak. Švédští a švýcarští zástupci si tady třeba hrají na pošťáky a občas se snaží Severokorejcům doručit různé zprávy.
Stačí jen otevřít dveře na severokorejskou stranu a natáhnout ruku k poštovní schránce, dokazuje uvolněnou atmosféru švédský admirál Anders Grenstad:
„Můj kolega ukazuje Severokorejcům, že pro ně máme dopis, vkládá ho do schránky a zavírá dveře. Občas si nás přitom fotí, ale nikdy si poštu nevyzvedli. Pošťáci u nich asi nechodí. A dobře na tom není ani jejich tajná služba, když nezjistí, že od nás mají dopis.“
Holywood postavený komunisty
Z tohoto lehce absurdního prostoru, v kterém by se vyjímal skvěle snad i český voják Švejk, je to jen pár set metrů na místo, kde legrace končí. Až za obzor se táhnou kilometry ostnatého drátu. Dlouhý pruh okolo hranice je pečlivě vykácený, a leží pod dozorem stovek kontrolních věží. Severně odtud jsou jen zaminovaná pole.
Čtyři kilometry na jih od hranice stojí vesnice, kde žije pár desítek lidí. Chovají tu dobytek a pracují na rýžových polích. Na severu hned u hranice je také městečko. Odtamtud se ale žádné hlasy a zvuky neozývají.
„Gijungdong postavili Severokorejci ve stylu hoolywoodských kulis. Tamní domy mají jen čelní zdi. Okna a dveře jsou na nich namalované,“ popisuje americký voják.
Hranici prý v těchto místech není možné překročit. Občas se tam zatoulá nějaké zvíře, ale miny ho po pár metrech roztrhají. Severokorejci se proto na jih dostávají po moři.
„Běžně se tudy uprchlíci nedostávají, utíkají většinou po moři. Tady je jen vyslýcháme, a buď je předáme zpátky do země nebo tady v JK zůstanou. Loni jsme řešili asi dvacet takových případů,“ říká admirál Grenstad, který tu má hlavní slovo. Šéfuje Dozorčí komisi neutrálních států, kterou po korejské válce zřídila OSN, aby dozorovala odsun a výměnu vojáků a zbraní.
Do roku 1993 do komise patřilo i Československo, po rozpadu ale o své členství přišlo. Švédští a švýcarští na korejských hranicích slouží už skoro šedesát let.
„Věřím, že tady nebudeme sedět dalších šedesát let a stále říkat, že čekáme na podepsání mírové smlouvy. Podle mne ale usmíření nebude trvat dlouho, tipuji tak ještě tři roky,“ dodává Grenstad.
O tom, jak dlouho budou na mír mezi Korejemi vojáci čekat, ale rozhodují pouze politici, a to především ti z Pchjongjangu a Soulu.
Zvětšit mapu
