Na izraelsko-palestinském přechodu
Pásmo Gazy bude zřejmě v budoucnu jednou ze dvou částí nezávislého palestinského státu. S naším blízkovýchodním zpravodajem Jaromírem Janevem se teď podíváme na hraniční přechod z izraelského na palestinské území v pásmu Gazy.
Jako dva různé světy vypadají vedle sebe izraelské území a palestinské pásmo Gazy. Na jedné straně prosperita, sebevědomí a alespoň zdánlivě klid. Na druhé straně - v pásmu Gazy chudoba, frustrace a neklid. Přechod Erez tvoří vlastně přechody dva - jeden pro diplomaty a cizince a druhý pro palestinské dělníky. Takzvaný bezpečný průchod pro pracující Palestince, kterých byly před povstáním desetitisíce, tvoří plotem oddělený koridor dlouhý téměř půl kilometru, kde hlavní co vás upoutá je ocel, plech a dráty.
Jediný přechod pro osoby Erez už vypadá jako skutečná hranice. Po nedávném sebevražedném útoku matky dvou dětí v blízkosti přechodu to tu nemají Palestinci vůbec jednoduché. Žena měla pás plný výbušnin ukrytý na prsou, a to pod šaty. Palestinec středního věku, který si nepřál být jmenován Českému rozhlasu řekl: "Musejí procházet jen v košili a v kalhotech. Kalhoty musejí mít muži vykasané nad kolena a košili si vyhrnout až nad prsa a třikrát až čtyřikrát se musejí pomalu otočit. Kdo má svetr nebo bundu, musí je mít v ruce nebo si je dát do zavazadla." Podle Palestinců také okamžitě klesl počet lidí, kterým z Gazy izraelské úřady umožňují práci v Izraeli. Proč izraelští vojáci provádějí takové kontroly vysvětluje způsob provedení útoku: Sebevražedná atentátnice přišla k chráněnému vchodu do izraelského průmyslového komplexu v Gaze jako žena, která má zdravotní problémy s nohou. Napadala na pravou nohu.
Voják u vchodu uvěřil, že si chce nechat udělat speciální vyšetření nohy v Izraeli, a proto potřebuje povolení ke vstupu na izraelské území. Nechal ji u vchodu a poslal pro ženu, která měla zkontrolovat, zda nemá pod šaty výbušniny. Ve chvíli, kdy byli okolo čtyři vojáci, žena odpálila nálož.
Odpalovací mechanismus měla právě na noze - pod kolenem. Chápu nervozitu vojáků a zároveň není těžké si uvědomit , co prožívají Palestinci, poznamenává zpravodaj Radiožurnálu. Na všechno musejí dlouho čekat a mají pocit že jsou považováni za méněcenné.
Cizinci, diplomaté a novináři to sice nemají při cestě do Gazy jednoduché, ale po první kontrole u vchodu na přechod jsou v příjemném prostředí hraniční stanice. Pak vyjdou ven a procházejí systémem průjezdů pro vozidla, které každé musí vjet na do země zapuštěnou rampu. A to při příjezdu i odjezdu.
Pro novináře přichází po pěti stech metrech pochodu poslední izraelské stanoviště - jakási opancéřovaná věž s průzory. A pak už se přechází k Palestincům. Nazpět je vše komplikovanější proto, že se Izraelci bojí, že by teroristé mohli dát do zavazadel cestujícím nebo na auta diplomatů, která jako jediná mohou projet, výbušniny.
Projel jsem při této návštěvě Gazy polovinu jejího území. A musím říct, že pocity jsou podobné jako když procházíte přes přechod Erez - beznaděj a lidské neštěstí. Zdá se mi že ta situace nemá žádné dobré řešení, uzavírá Jaromír Janev.
