Nejdéle ze všech politických vězňů pobýval za mřížemi Libyjec Ahmed Zubeir al-Senússí. V celách Kaddáfího režimu strávil člen královské rodiny plných 31 let. A kdyby se Libye opět stala královstvím, nastoupil by na trůn. Králem být ale nechce, naopak – chce prosadit federaci. Zvláštního zpravodaje ČRo Martina Dorazína pozval k sobě na návštěvu.

Tento článek je více než rok starý.

11:48 1. října 2012 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Příslušníkům královského rodu Senússiů kdysi patřila v Benhgází celá čtvrť s krásnými vilami a zahradami plnými palem. Z obrovského majetku po konfiskaci zbylo pár domů, ve kterých se po návratu z vězení usadil Ahmed Zubeir al-Senússí, synovec krále Idríse a jeho potenciální nástupce. A teď nás vítá ve dveřích.

Starý pán – je mu 79 let – nás kolem kvetoucích keřů vede do přijímacího pokoje. Zouvám si boty, abych nezašpinil světlé koberce v orientálním stylu, do kterých se nohy boří jako do písku.

Dělají to tak všichni, i sám pan Senússí chodí bos, oděn v bílém chalátu s vestou prošívanou zlatými nitěmi a v tradiční libyjské čapce. Jak je v arabských domech zvykem, sedí se kolem stěn a vzduchem se line nevtíravá vůně květin.

‚Zemřu, až nastane můj čas‘

Ahmed Zubeir al-Senússí začal mluvit sám od sebe. Nejprve poděkoval Evropskému parlamentu za to, že mu udělil Sacharovovu cenu a tím uznal jeho boj proti diktatuře, který ho stál 31 let života ve vězení.

„Z toho devět let jsem nesměl opustit celu. Devět let jsem neviděl slunce a nedýchal čerstvý vzduch. Dostal jsem trest smrti, tak jsem na ni pořád čekal. Muslimové ale na rozdíl od jiných věří v osud. Věděl jsem, že zemřu, až nastane můj čas. Tyto věci jsou totiž mimo lidskou kontrolu,“ říká Ahmed Zubeir al-Senússí.

A co bylo ve vězení nejhorší? „Nejhorší nebylo když mě bili a týrali, ale když mě uráželi nějací primitivové. Člověk, když chce, vydrží všechno. Může být slabý i silný zároveň,“ líčí Ahmed Zubeir al-Senússí v exkluzivním rozhovoru pro Český rozhlas.

Dynastie Senússiů odvozuje svůj původ od proroka Mohameda. Kdysi putovali z Alžírska do Mekky, ale cestou se zastavili v Kyrenaice, dnešní východní Libyi. Zjistili, že zdejší národ je nábožensky vlažný, usadili se tu, založili emirát a jali se zdejší obyvatele posilovat ve víře.

Ahmed Zubeir al-Senússí je synovcem krále Idríse I., který Libyi vládl do Kaddáfího puče v roce 1969. O rok později se s několika přáteli pokusil plukovníka svrhnout.

„30. srpna 1970 mě zavřeli a odsoudili k trestu smrti. Jen za to, že jsme přemýšleli, jak se Kaddáfího zbavit. Nic konkrétního jsme ještě neplánovali. Zažil jsem hodně vojenských převratů – v Iráku nebo v Sýrii – a ze zkušenosti jsem věděl, že vojáci zemi nikdy nic dobrého nepřinesou,“ říká držitel Sacharovovy mírové ceny.

Chyby krále vedle těch Kaddáfího nic neznamenají

Krátké panování krále Idríse se ovšem do historie zapsalo jako období korupce, bídy a sociální nespravedlnosti. To všechno Kaddáfí sliboval změnit, podle al-Senússího ale Libyi rozvrátil:

„Když mě po 31 letech z vězení pustili, viděl jsem, že se země změnila k horšímu. Za krále existovala svoboda slova, politická pluralita, měli jsme dobré školství a fungující infrastrukturu.“

„Král samozřejmě nebyl Bohem, ale chybujícím člověkem. Jeho chyby ale byly nicotné ve srovnání s tím, co se dělo v následujících 42ti letech Kaddáfího režimu a v posledních dvou letech po revoluci,“ tvrdí.

Jedinou nadějí je federace

Rod Senússiů neusiluje o návrat monarchie. Ahmed Zubeir se jako autorita stal zakládajícím členem Národní přechodné rady, která nahradila Kaddáfího systém, a teď stojí v čele libyjských federalistů.

„Kdybychom si federaci sami nezrušili, Kaddáfí by se tak snadno nedostal k moci. Pomohl mu k tomu centralizovaný systém a aparát. V nejvlastnějším zájmu proto musíme federaci obnovit – jako pojistku proti převratům a proti korupci.“

Námitku, že podle československých zkušeností je federace často jen takovým poločasem rozpadu, vyvrací:

„Jestliže budou mít lidé neustále strach z rozpadu, pak k němu dojde. Naopak – federace přinese uklidnění, stabilitu a potřebnou konkurenci. Každá část země se bude snažit být lepší. Jako je to dnes v Emirátech.“

V zahraniční politice by se ale Libye měla opírat o prověřené evropské spojence.

„Naší zemi jsou historicky nejblíže Britové. Pomohli nám založit stát, vybudovat jeho struktury. Ostatně Emiráty nebo Jordánsko fungují na základech britské administrativy dodnes. Podobnou pomoc potřebujeme dnes. Bohužel – západní země se snaží jen rychle podepsat ropné kontrakty a nic jiného je nezajímá,“ posteskl si Ahmed Zubeir al-Senússí.

Martin Dorazín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít