Na návštěvě nejchudšího regionu Polska
Náš varšavský zpravodaj Martin Dorazín se v minulých dnech vydal na východ Polska, který je nejchudším regionem v rámci celé Evropské unie. Našel oblast, ve které se zastavil čas.
Polští komentátoři někdy společnost rozdělují na dvě části: na Polsko A - vzdělané, proevropské a optimistické - a na Polsko B - zaostalé a vystrašené příliš rychlými změnami posledních let. K tomuto Polsku řadí východ země.
Ve vesnicích kolem východní metropole Bialystok jsem byl naposledy před 18 lety. Od té doby se toho moc nezměnilo, a pokud, pak k horšímu. V městečku Hajnowka nedaleko běloruské hranice se mezi dřevěnými domky proplétají stále tytéž prašné cesty. Továrna na nábytek, která bývala hlavním místním zaměstnavatelem, propustila většinu pracovníků, a ti se teď živí, jak se dá.
Někteří pašují zboží z Běloruska a naopak, jiní se odstěhovali. Do Hajnowky jsme přijeli dopoledne a jediným místem, kde v tu dobu podávali kávu, byla benzínová pumpa - mimochodem nejmodernější stavba ve městě. Kdo by taky dopoledne chodil do kavárny.
S pomocí místního faráře se mi podařilo najít domek mého polského spolužáka Jarka, u kterého jsem byl kdysi dávno na návštěvě a který se pak na dlouhá léta ztratil z dohledu. Od jeho otce se dozvídám, že se Jarek odstěhoval do Varšavy. "To je výborné, tam ho najdu," říkám.
"Nezlobte se, ale jeho telefon vám nedám, žijeme v divných časech," říká jeho otec a zavírá dveře. V pohraničním pásmu na polsko-běloruském pomezí jsou lidé k cizincům odjakživa nedůvěřiví. Jejich příchod nikdo nevěštil nic dobrého - ať už to byli Němci, Litevci nebo Rusové.
Zdejší lidé asi proto ani dnes nevěří v dobré úmysly Evropské unie. Ostatně v Hajnowce se vstup Polska do Unie zatím projevil hlavně negativně. Objevila se spousta nových nařízení a lidé už nemohou volně překračovat běloruskou hranici.
Z Bruselu i Varšavy je to daleko a vlaky sem pomalu nejezdí - evropská pomoc nejchudším regionům se zřejmě proto zadrhla někde na cestě nebo ještě hůř - zůstala jen v prohlášeních politiků.
