Na návštěvě u krajanů v Louisianě
První české osady v Louisianě najdete čtyři hodiny cesty autem severně od New Orleansu, až tam se hurikán Katrina nedostal. Krajané sem přišli před sto lety a tehdy vůbec netušili, jak tady na jihu bude těžký život. Když vykáceli duby a borovice zjistili, že pozemky nejsou tak úrodné, jak jim slibovali.
Dnes už tam žije jen hrstka Čechů, kteří vydrželi v tomto náročném klimatu a vybudovali obce Kolín a Libuš. Chovají krávy, pěstují cukrovou třtinu, bavlnu a sojové boby a nechtějí se stěhovat. Do kraje, kde hospodaří Tůmovi, Smetákovi, Brožíkovi nebo Procházkovi ve střední Louisianě zajel zpravodaj Českého rozhlasu Miroslav Konvalina.
Krajané už v češtině těžko hledají slova, která by popsala poslední katastrofu: "Bylo to moc špatný, všichni ti lidi nevědí, co mají dělat, nemají práci, domov, peníze tak moc, bude to špatný pro všechny," říká na následky hurikánu Katrina paní Helen Koncinsky.
Její manžel 79letý George se přidává chatrnou češtinou: "Je to prvníkrát, co se to tu stalo, my jsme ještě suchý, to není jako v New Orleans. Tady ostávaj Češi a Amerikáni oba a myslej, že tu mohou ostávat a vítr nepřijde tolik." Pokačujeme v povídání s krajany v angličtině.
"Naštěstí nežijeme v New Orleansu, a tak jsme tomu nemuseli čelit. Českými koloniemi Libuš a Kolín v Louisianě se přehnala velká bouře v roce 1929, a ta tehdy v Libuši zničila školu a komunita musela budovu zbořit a postavit o rok později novou stavbu, kde by se mohli čeští krajané scházet."
"Kdyby takový hurikán jako Katrina dorazil až do Libuše a Kolína, tak by také zničil domy a stodoly, které Češi nepostavili tak, aby vydrželi takovou neobvyklou bouři," říká George a jeho manželka Helen se přidává: "Pamatuji si trochu Camille, který poničil v roce 1969 některé ulice ve městě Alexandria, ale nemyslím si, že se dostal tam, kde žijí čeští krajané."
Češi v Louisianě si vzpomínají, jak se zdejším vnitrozemím částečně přehnal hurikán Camille a Andrew, obyvatelé utrpěli nějaké škody, ale minimální. Lidé mohli v domech dále žít, nedá se to srovnat s touto katastrofou v New Orleans.
"Několikrát nás hurikán vystrašil, ale nikdy nás nepostihly větry o rychlosti okolo 100 mil za hodinu. Měli jsme vichry 60 mil za hodinu, a když se naše borovice hodně nakláněly, tak z toho jde trochu strach. Naštěstí mají hlubší kořeny než duby na pobřeží, které se vyvracejí. Borovice se buď zlomí nebo vydrží."
Paní Koncinsky věří, že hodně lidí, kteří teď Lousianu opustili se vrátí, protože tady mají kořeny, jako Češi. "Žili tu naši předkové a je to nádherné místo, když není zničeno hurikánem. Někteří zažili hurikán více než jednou a možná řeknou, že už nemohou své domy přestavět. Věřím, že i New Orleans vystavějí znovu."
