Na návštěvě v ponorce
Jeden můj kamarád se kdysi rozhodl, ostatně asi nebyl sám, že do armády nepůjde za žádnou cenu. A své předsevzetí, byť byl aktivní sportovec, opravdu dodržel. Modrá knížka to pojistila. A to žil v uvozovkách "jen v komunistickém ČSSR!"
Což teprve v bratrském Sovětském svazu. Tam hrozila i tříletá vojenská základní služba. Jeho pohnutky jsem, musím přiznat, až letos konečně pochopil - na ponorce U-461, rok výroby právě 1961.
Ocelové monstrum působí stísněným dojmem, je dlouhé bez mála 86 m a představa, že se tenhle drobeček ponoří do 300 m hloubky je ještě tísnivější. Mně docela proto postačilo, že v Peenemünde kotví na hladině.
Největší konvenční ponorka na světě kotví nyní na ostrově Usedám. V raketovém ústředí produkce Adolfa Hitlera. Ponorka kotvila ale kdysi, jak sami slyšíte v Pobaltí, na území SSSR, nyní sovětská špiónka nabízí své útroby německým zájemců.
Nejmladší z účastník naší výpravy je pochopitelně nadšen. Opravdu se mu tu líbí, i když na něho nesmlouvavě fouká nefalšovaný větrák. Jen varovný poplašný signál je naštěstí falešný! A nakonec opět čistý vzduch a úroveň nad hladinou. Za 1 euro a symbolických 5 centů si na místním automotatu každý může vylisovat pamětní medaili.
A rychle na další atrakci, na výběr je pirátská loď, válečný křižník, bývalá továrna na rakety, nebo letiště; koupit si let v Cessně není ani drahé všechny historické atrakce pak máte jako na dlani. Nevýhodu je, že do nich pochopitelně nevidíte.
