‚Na nebezpečí není čas. Musíme dělat svoji práci,‘ říká vedoucí dobrovolníků v Charkovské oblasti

Ve Vovčansku na severu Charkovské oblasti už zůstává jen pár desítek civilistů. Z městečka, na které dnem i nocí útočí ruská armáda, se snaží zachránit policisté a dobrovolníci. Těch na severovýchodě Charkovské oblasti bylo za poslední dva týdny několik zraněno. Jak vypadá práce dobrovolníků sdělil Radiožurnálu v rozhovoru Oleksandr Humaňuk, zakladatel a vedoucí občanského sdružení Růže na ruce.

Charkov Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Evakuuje se hlavně ze severovýchodu Charkovské oblasti

V Blansku na severu Charkovské oblasti už zůstává jen pár desítek civilistů. Z městečka, na které dnem i nocí útočí ruská armáda, se snaží zachránit policisté a dobrovolníci (ilustrační foto) | Foto: Martin Dorazín | Zdroj: Český rozhlas

Jak vypadá práce ve Vovčansku?
Ve Vovčansku pracujeme v nevypočitatelných složitých podmínkách, protože ve městě se odehrávají aktivní boje. My například známé adresy lidí, kteří požádali o evakuaci, ale nevíme, jestli v jejich ulici nenarazíme na Rusy. Každou informaci prověřujeme desetkrát a jezdíme tam jen v doprovodu policie. Stejně ale pořád riskujeme naše životy.

Co nejvíce chybí dobrovolníkům?
V ideálních podmínkách jsou pro takovou práci potřebná pancéřovaná auta, ale to jsou hodně drahé hračky, na které si neodvažujeme ani pomyslet. S auty je problém celkově, jezdili jsme hlavně vlastními, ale z těch už jsou za dobu ruského vpádu rachotiny.

Igelitové tašky, pes, kočka, kanárek, ale i krávy. Policisté a dobrovolníci evakuují obyvatele Vovčansku

Číst článek

Proto teď po kopějce (drobná mince, pozn. red.) shromažďujeme peníze na auta pro naši nadaci. Když dostanou zásah, budou to auta nadace, která odepíšeme a nebudeme muset platit náhradu dobrovolníkům za jejich vlastní auta. Prostě začneme hledat jiná auta pro naši práci.

Proč je dobré dělat dobrovolníka ve skupině a ne na vlastní pěst?
První den přijeli takzvaní divocí dobrovolníci, kteří nekoordinují své kroky s úřady, s námi ani s policií. Jeli tam sami, ale někde si spletli cestu, a narazili na ruskou diverzní skupinu. Jednoho zastřelili, druhého zranili, ale kde se nachází, to zatím nikdo neví a vůbec není jisté, že je naživu.

‚Nikdo nedostává peníze‘

Jak se lidé dostávat z území okupovaných Ruskem?
Je tam říčka a na protějším břehu stojí Rusové, ale dá se k ní dostat. Jeden z místních obyvatel přes tuto říčku převedl osm špatně pohyblivých důchodců. Našel evakuační místo, kam jsme přijeli a odvezli je.

Pořád hledáme cesty a možnosti, jak zachránit civilisty, aniž bychom ztratili dobrovolníky. V naší organizaci se tím zabývá asi 80 lidí, z toho 30 aktivně a nikdo za to nedostává žádné peníze. Chodíme do práce a ve svém volném čase fungujeme jako dobrovolníci. Já také.

Ukrajina údajně potopila další ruské plavidlo. Má jít o raketový koráb Cyklon

Číst článek

Organizace Růže na ruce zachránila za dva týdny nové ruské invaze stovky lidských životů. Jsou vám lidé vděční?
Část našich dobrovolníků rozváží evakuované po ubytovnách v Charkově. Z jedné z nich vyšla paní původem z Vovčansku a s prázdnýma očima říká, že si tu nemůže zvyknout a že chce zpátky domů. Ostřelování prý snese líp než život tady, hlavně že bude doma. My se proto teď snažíme zlepšit naši psychologickou práci s evakuovanými a nastavit je na nový život.

Dva roky práce ve smrtelně nebezpečných podmínkách, to musí být obrovská psychická zátěž i pro samotné dobrovolníky... A taky únava...
Únava o sobě dává znát ve chvílích zátiší. Tehdy je velmi intenzivní. Přicházejí chvíle vnitřní prázdnoty a prokrastinace, kdy jen ležíte, díváte se do stropu a nejste schopni vstát z postele. Když ale přichází nebezpečí, není na to čas. Prostě vstaneme a jdeme dělat svoji práci.

Martin Dorazín, jar Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme