Na počítače Mezinárodního měnového fondu zaútočili hackeři
Na počítače Mezinárodního měnového fondu zaútočili hackeři. Útok byl proveden ještě před zatčením tehdejšího šéfa Dominiqua Strauss-Kahna a jeho cílem bylo získat přístup k důvěrným informacím. Počítačový systém napadli útočníci napojeni na jednu cizí vládu a došlo ke ztrátě některých emailů a dalších dokumentů. V poslední době se počet takových útoků zvýšil.
Ředitel CIA Leon Panetta v americkém Kongresu upozornil, že se útoky nesmí podceňovat:
„Pro nás všechny je v boji s počítačovými hackery opravdu důležité udělat všechno co můžeme. Dnes mluvíme o jaderném nebezpečí nebo o konvenčním strachu, ale málo času věnujeme debatám o nebezpečí kybernetických útoků.“
Podle amerického listu The New York Times šlo o promyšlený, několikaměsíční útok, který se dostal hluboko do chráněného informačního systému Mezinárodního měnového fondu. Hlavní útok údajně proběhl už před 14. květnem. Útok banka až do této chvíle tajila.
Světová banka – partner Mezinárodního měnového fondu okamžitě přerušila veškerá datová spojení s fondem.
Útok se objevil až po proskenování laptopů některých zaměstnanců. Fond pouze sdělil, že šlo o únik velmi obsáhlého datového balíku a emailů zaměstnanců.
Podle mluvčího fondu byl poškozen stolní počítač, do kterého se útočníci snažili nainstalovat software, který by jim otevřel cestu do dalších soukromých cest sítě. Poté Mezinárodní měnový fond prověřil všechny stolní počítače a laptopy zaměstnanců. Na některých byl nainstalován spyware - vyzvědačský program.
Kdo za útokem stojí, není známo
„Zpravodajská organizace Bloomberg zveřejnila, že podle nejmenovaného zdroje šlo o útok organizovaný cizí vládou a hackerům se podařilo zcizit velké množství dat i emailů,“ říká spolupracovník Českého rozhlasu ve Spojených státech Dušan Neumann.
K podobným útokům došlo v minulosti na síť francouzského a kanadského ministerstva financí a australského úřadu předsedkyně vlády. Ze všech tří útoků padlo vždy podezření na čínskou vládu, která vše popírá.
Útok je považován za jeden z nejvážnějších na mezinárodní instituci. „Uniknout mohla pravděpodobně komunikace mezi Světovou bankou, Mezinárodním měnovým fondem a mezi evropskými bankami. Jde o tok financí , které by mohli případnému zájemci, který se podílí na světových finančních trzích, dát určitou výhodu a mohl by ovlivnit i finanční politiku, zvláště v evropském měřítku,“ dodává Neumann.
