Na Slovensku stále vzpomínají na vliv rodiny Baťů
Baťovany už na mapě Slovenska nenajdete. Místo toho vás navigace nebo mapa přivede do Partizánského. Stejně jako názvy měst mizí postupně i pamětníci Baťovy éry na Slovensku. Obuvnický zázrak ze Zlína připomíná i výstava o fenoménu Baťa, která je k vidění v Bratislavě. Výstavu pomáhalo připravit České centrum na Slovensku a na vernisáži nechyběli ani absolventi Baťovy školy práce.
„Byly tam úžasné vztahy. Ve fabrice i mimo fabriku. Byl jsem tam spokojený a šťastný. Naučil jsem se tam takovému rozumnému vztahu k životu a k práci.“
Vavrinec Ščrlík vzpomíná na práci v Baťově továrně jen v dobrém. Do fabriky v podtatranském Svitu nastoupil na podzim 1948, v době, kdy už Baťa přestával být Baťou a blížilo se přejmenování podniku právě na značku Svit. Ani komunistický převrat ale podle pana Ščrlíka baťovské zásady nezdeformoval:
„Navzdory tomu to zlaté jádro, ti, kteří zažili baptismus, se nenechali zviklat. Naoko dělali že ano, ale ve skutečnosti to bylo jinak. Osobní a rodinné vztahy byly vždy na vysoké úrovni.“
Výstava o Baťovi byla původně určená pro české publikum. Její uvedení na Slovensku si vyžádalo drobné změny, a speciální zdůraznění slovenských baťovských míst.
„Baťa na Slovensku expandoval do takových zemědělských oblastí blízko Šimonova. To byly Baťovany – Šimonovany, dnes Partyzánské. A k Batizovcům, dnešním Svitu. Ve Svitu byla chemická výroba, výroba umělých vláken, v Partyzánském to byla výroba obuvnická,“ vysvětluje autorka výstavy Ladislava Horňáková.
Další z pamětníků Baťovy školy práce Miroslav Dobrucký, pohotově vytahuje z náprsní kapsy několik starých fotek. Skloubit klasickou pracovní dobu a vzdělávací systém nebylo pro něj vůbec jednoduché.
Baťovci na Slovensku dodnes fungují jako čilý spolek. Pořádají pravidelné srazy a navzájem se pokládají za přátele. Na jméno Baťa, ať už to byl zakladatel obuvnického impéria Tomáš anebo později jeho bratr Jan Antonín, nedají dopustit.
