Boje o Náhorní Karabach sílí a s tím i obavy o zapojení velkých hráčů. Turecké angažmá se ale Rusku nehodí

Spory doprovázené hraničními potyčkami nejsou mezi dvěma postsovětskými republikami ničím výjimečným. Aktuální boje arménských a ázerbájdžánských sil jsou od 90. let ale těmi nejhoršími. Obavy pozorovatelů nyní vyvolává hlavně riziko vojenského angažmá ze strany regionálních velmocí, tedy Turecka a Ruska. Je takový scénář reálný? Podle expertky Terezy Souškové nelze vojenské zapojení Ankary vyloučit, pro Moskvu by to ale znamenalo další zátěž.

Analýza Baku/Jerevan Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Arménský voják během bojů s ázerbájdžánskými silami | Zdroj: Reuters

Boje o Náhorní Karabach, etnicky arménské separatistické enklávy v Ázerbájdžánu, se během víkendu rozjely na plné obrátky. Konflikt, který se po letech relativního klidu dal znovu do pohybu, si od soboty vyžádal desítky obětí a několik stovek zraněných.

Druhý den bojů o Náhorní Karabach: zemřelo 55 lidí. O situaci bude jednat Rada bezpečnosti

Číst článek

„To, čeho jsme nyní svědky, je obrovská eskalace, která od uzavření příměří v roce 1994 nemá obdoby. Můžeme to částečně srovnat se situací v roce 2016, nyní je ale problém, že vojenské operace prochází po celé linii dotyku,“ říká pro iROZHLAS.cz Tereza Soušková, odbornice Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) pro oblast východní Evropy, Kavkazu a Střední Asie.

Zatímco se civilisté v ostřelovaných regionech uchylují do krytů, Baku i Jerevan mobilizují zálohy, nasazují těžké dělostřelectvo a varovné signály přicházejí i ze strany jejich spojenců. Turecko, které je dlouholetým spojencem Ázerbájdžánu, dalo už v neděli najevo, že je ochotné spřízněné kavkazské republice pomoci „v takové formě, jakou bude sama chtít“.

„Turecko vždy jednoznačně stálo na straně Ázerbájdžánu. Vychází to ze vzájemných vztahů, kdy slovy prezidenta (Recepa Tayyipa) Erdogana jde o ‚jeden národ, dva státy‘. Země si jsou velmi blízké, turečtina a ázerbájdžánština je pro oba národy pochopitelná a z tohoto hlediska je Turecko přirozený spojenec. Dříve se Turecko v konfliktu o Náhorní Karabach příliš neangažovalo, ale stálo na straně Ázerbájdžánu. Teď nicméně ohlásilo, že je ochotné Ázerbájdžán podpořit i vojensky,“ popisuje Soušková.

Zapojení Turecka proto vyvolává obavy mezinárodních pozorovatelů, a to zejména v případě podobného kroku ze strany Ruska.

Válka o identitu

Která ze stran, obrazně řečeno, vystřelila jako první, není jasné. Arménie a Ázerbájdžán se z útoků vzájemně obviňují a snaží se hodit vinu na druhého, podle novinářky Markéty Kutilové se nicméně propuknutí bojů dalo očekávat.

Arménsko-ázerbájdžánská vyjednávání selhala a na hranici se po letech střílelo. Zemřelo nejméně 14 lidí

Číst článek

„Ázerbájdžán podporovaný Tureckem dlouho před vypuknutím této nejvážnější krize deklaroval, že si chce Náhorní Karabach vzít zpátky a turecký prezident Erdogan ho v tom velmi podporoval. Dalo se tedy očekávat, že dojde k takové eskalaci napětí a i samotní Arméni čekali, že se bude něco dít. Kdo to začal, už v tuto chvíli není důležité, protože boje jsou v plném proudu,“ uvedla v úterý pro Český rozhlas Plus.

Spor o Náhorní Karabach napíná vztahy mezi Arménií a Ázerbájdžánem více než 30 let. Po krvavém ozbrojeném konfliktu, který vypukl v roce 1988, se Náhorní Karabach s podporou Arménie odtrhl od Ázerbájdžánu a spolu s přilehlým Lačinským koridorem se ocitl pod vojenskou kontrolou Arménie. Od roku 1994, kdy bylo mezi znesvářenými stranami podepsáno příměří, se ale obě strany o status Náhorního Karabachu dál přou.

Často tak dochází k lokálním potyčkám, které naposledy vygradovaly v roce 2016. I tehdy se ale podařilo boje zastavit a donutit strany usednout k jednacímu stolu. Aktuální boje se ale dál zintenzivňují a další obavy přináší prohlášení Turecka. Ankara se v konfliktu dříve držela spíš zpátky, teď ale ústy šéfa diplomacie slibuje Ázerbájdžánu pomoc „ať na bojišti, nebo za jednacím stolem“.   

„Zatím nemáme důkazy, že by tam byla vojenská technika nebo turečtí vojáci. Prosakují různé informace, které se zatím nepotvrdily. Je tedy možné, že to do tohoto bodu (vojenského zapojení Turecka – pozn. red.) dojde. Stejně tak je ale možné i to, že konflikt deeskaluje,“ říká Soušková s odkazem na historické zkušenosti, kdy se zatím vždy podařilo strany posadit k jednacímu stolu.

Nejhorší jsou útoky na rodinu, říká ázerbájdžánská novinářka. V rodné zemi jí vyhrožují smrtí

Číst článek

Jednou z těchto nepotvrzených zpráv je mimo jiné i nasazení žoldnéřů ze Sýrie. Představitelé Arménie v pondělí prohlásili, že Turecko vyslalo do Ázerbájdžánu asi 4000 syrských rebelů a poskytlo spřátelené muslimské zemi také drony a válečná letadla, což Ankara odmítá.

Agentura Reuters následně hovořila se dvěma bojovníky z oblasti severní Sýrie, kteří informaci o vysílání žoldnéřů potvrdili. Agentura nicméně podotýká, že se jejich výpovědi nepodařilo nezávisle ověřit.

„Z určitých jiných konfliktů víme, že Turecko podporuje podobné neregulérní útvary, takže je možné, že se tam syrští bojovníci vyskytují. Ale informace zatím oficiálně potvrzené nejsou a byla bych vůči nim velmi opatrná, protože s konfliktem se na obou stranách rozjela propagandistická mašinerie, kdy se jedna strana snaží tu druhou jakýmikoliv prostředky delegitimizovat,“ varuje analytička.

Odbornice Asociace pro mezinárodní otázky zároveň podotýká, že spíš než o územní zisky jde v konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem o otázku historické, náboženské a duchovní identity. O to je motivace veřejně pošpinit a dehonestovat druhou stranu silnější.

„Není to o tom, že by Arménie nebo Ázerbájdžán potřebovaly o trochu kopečků v Náhorním Karabachu víc nebo míň. Nejde o region, kde by se nacházely strategické suroviny, oblast je ale hluboce zakořeněná v duchovní sféře národa a její identity. Pokud bojujete v těchto intencích, snažíte se druhou stranu delegitimizovat a ukázat, že ona na oblast nemá nárok. Už jsem slyšela, že jsou syrští bojovníci na arménské i ázerbájdžánské straně, proto bych byla s touto informací velmi opatrná,“ dodává pro iROZHLAS.cz.

Ruské dilema

Kromě Turecka ale vyvolává obavy i případné zapojení dalšího významného hráče – Ruska. Moskva se ve sporu vždy snažila vystupovat spíš neutrálně, v Arménii má ale vojenskou základnu a kromě toho obě země pojí i obranný pakt obsahující doložku o vzájemné pomoci v případě útoku cizí země, podotýká list Financial Times.

„Rostoucí angažovanost Turecka na jižním Kavkaze prostřednictvím Ázerbájdžánu je něčím, co se Rusku nelíbí. Ruské a turecké zájmy se tady střetávají víc než kdekoliv jinde,“ popisuje ruské dilema pro FT odborník na ruskou politiku a mezinárodní vztahy Dmitrij Trenin, podle kterého šéf Kremlu Vladimir Putin s Erdoganem nikdy nebyli skutečnými spojenci, dosud se jim ale dařilo skloubit jejich zájmy tak, aby nevedly k jejich vzájemnému konfliktu.

Co ukázala schůzka Lukašenka s Putinem? Kreml mohl nabídnout víc, Bělorusko je pro něj ale dilema

Číst článek

Na to, jak moc je konflikt mezi Arménií a Ázerbájdžánem pro Moskvu přinejmenším nepohodlný, poukazuje také odbornice Asociace pro mezinárodní otázky. Rusko v současnosti řeší řadu jiných problémů, jako jsou domácí ekonomická a zdravotní situace způsobená šířením koronaviru či krize v Bělorusku. Další konflikt v regionu se proto Kremlu vůbec nehodí a znamená pro něj další zátěž.

„Za současných okolností si nemyslím, že by situace došla tak daleko, aby konflikt propukl v otevřenou válku či vojenský střet mezi Tureckem a Ruskem. Tuto otázku řešíme už od 90. let a vždy se ptáme, jestli se v regionu budou Rusko a Turecko víc angažovat. Minimálně Rusko se ale napřímo angažovat nebude, není to v jeho zájmu. Moskva je považována za partnera Arménie, i z hlediska vojenského, ale Rusko má poměrně dobré vztahy s Ázerbájdžánem, obě strany konfliktu proto vyvažuje,“ vysvětluje Soušková.

Na ruskou kartu se ale snaží hrát Arménie. Tamní velvyslanec v Moskvě se v uplynulých dnech nechal slyšet, že přítomnost ruské vojenské základny na arménském území je nejdůležitějším faktorem, který brzdí „vnější agresi proti Arménii“, a právě díky tomu se konflikt nerozhořel do ještě větších rozměrů.

Jeho slova lze podle odbornice na oblast Kavkazu ale interpretovat hlavně jako snahu ukázat, že Arménie není v konfliktu osamocená a má za sebou partnery, kteří by jí v případě nutnosti přišli na pomoc.

„Snažil se tak vyvážit situaci, kdy vidíme sjednocenou pozici Ázerbájdžánu a Turecka a kdy existuje reálná hrozba, že by se Turecko se svojí obrovskou armádou, zástupy vojáků a techniky připojilo na stranu Ázerbájdžánu. To by pro osamocenou Arménii byl velký problém. Velvyslanec tedy chce poukázat na dobré vztahy s Moskvou a na to, že má spojence, se kterým by se muselo počítat, pokud by do konfliktu šlo Turecko spolu s Ázerbájdžánem,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz.

Rusko chystá rozsáhlou úpravu migračních pravidel. Cizinci budou při vstupu odevzdávat otisky prstů

Číst článek

Těžká cesta k dialogu

Boje v oblasti Náhorního Karabachu neunikají pozornosti ani Evropské unie. Obě znepřátelené země jsou součástí unijního programu Východní partnerství, jehož cílem je těsnější spolupráce EU s některými postsovětskými státy.

Šéf unijní diplomacie Josep Borell už o „znepokojivé“ situaci hovořil s představiteli Arménie i Ázerbájdžánu, podle jeho mluvčího ale chce další kroky probrat také s dalšími regionálními aktéry. K zahájení dialogu vyzývá také Berlín nebo Paříž.  

„Evropa se bude snažit o mediaci konfliktu – podat pomocnou ruku při vyjednávání a donutit strany, aby boje zastavily a stejně jako mnohokrát předtím usedly k jednacímu stolu a vedly konstruktivní dialog. Ten ale podle mého názoru není vzhledem k současné situaci a prioritním zájmům obou stran příliš možný. Výhra jednoho je prohra druhého a naopak,“ uzavírá Soušková.

Eliška Kubátová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme