V Karabachu už není o co bojovat, celá Arménie vypadá jako po válce, popisuje zpravodaj Dorazín
Válka o Náhorní Karabach skončila vítězstvím Ázerbájdžánu, po kterém se poražení Arméni museli stáhnout ze značné části území neuznané republiky. „Už není o co bojovat. Válka skončila a v nejbližší době nehrozí obnovení konfliktu v plné míře,“ popisuje Martin Dorazín, který na místě donedávna působil jako zvláštní zpravodaj Českého rozhlasu.
Při předávání území nakonec nedošlo k větším incidentům kromě pokusu obsadit zlatý důl na pomezí obou států. „Důl ale patří Rusům a ruské mírové síly si velmi rychle zjednaly pořádek a dohodly se s oběma stranami. To byla vlastně jediná chvilka napětí,“ doplňuje.
Zatímco v Náhorním Karabachu má většina obyvatel starosti hlavně s opravou svých domovů, v samotné Arménii vyvolává prohra velké emoce – opoziční strany požadují rezignaci premiéra Nikoly Pašinjana a v ulicích se konají demonstrace.
Společnost je ale rozdělená a část veřejnosti si podle Dorazína uvědomuje, že za porážku nesou vinu i předchozí vlády, které „rozkradly zemi a nedbaly na stav armády“. Změna vlády v takto kritické situaci by mohla vést k ještě horším důsledkům.
„Celá Arménie vypadá, jako by se přes ni nedávno přehnala válka. Většina komunikací je rozbitá, vesnice jsou jako po vlně tsunami a někde lidé žijí jako ve středověku. Oni se možná naivně spoléhali na ruskou základnu v Gjumri, ale Rusko od toho na počátku dalo ruce pryč,“ podotýká novinář.
Symbolické vítězství
Naopak v Ázerbájdžánu se slaví, už během války se po celé zemi oslavovalo dobytí každé vesnice.
„Považují to za své velké vítězství. Začátek a konec války už v kalendáři zaznamenali jako státní svátky. Je v tom i pocit zadostiučinění, že lidé vyhnaní před 30 lety z nárazníkových oblastí kolem Náhorního Karabachu se mohou vrátit,“ uvádí Dorazín.
„Neočekávám, že by se tam vrátilo mnoho lidí. Není o co stát a je otázka, proč Ázerbájdžán o území tolik usiloval, když tam kromě jednoho zlatého dolu nic není – bylo to důležité ze symbolických a strategických důvodů, nešlo primárně o návrat obyvatel,“ míní.
Převaha jedné strany?
Ázerbájdžánská armáda je početnější než spojené síly Arménie, Náhorního Karabachu i dobrovolníků. Ve válce měla i technologickou převahu: „Během konfliktu jsme nechtěli popisovat výzbroj arménské armády, protože to byl velmi žalostný pohled. Sice musíme být nestranní, ale každá taková informace může jedné ze stran pomoci,“ vysvětluje zpravodaj.
Válka zničila i největší farmu v Zakavkazsku. Své pozice tam měli vojáci Náhorního Karabachu
Číst článek
„Nemluvili jsme o tom, ale když jsme se hodinu táhli po cestě za armádním vozidlem táhnoucím 50 let staré dělo, u kterého hrozí, že mu upadnou kola, tak jsem pochopil, že tohle pro arménskou stranu nedopadne dobře,“ dodává.
Významným faktorem ázerbájdžánského vítězství byla i přímá podpora ze strany Turecka. Podle Dorazína bylo jen otázkou času, než dojde k válce, a zřejmě šlo i o rozhodnutí tureckého prezidenta Erdogana, který se cítí být stále silnějším hráčem v regionu.
Jeho záměrem prý bylo vyzkoušet sílu Ruska v zakavkazské oblasti: „Mají nesmírně korektní vztahy. Rusko zapomnělo na sestřelení svého letadla, protože mají společné cíle v Sýrii nebo v energetice. Turecko potřebuje jako partnera. Erdogan si uvědomuje, že Rusové z Arménie neodejdou, ale pomohl svému příteli Ilhamu Alijevovi k politickému a vojenskému vítězství.“
