Nasvár - droga pákistánských horalů

Zná to každý, kdo někdy projížděl Pákistánem, Afghánistánem nebo přilehlými kraji. Rozvážný stařík sedící vedle vás třeba v autobuse najednou vyplivne obrovský kus jakési hnědé nebo zelené hmoty na podlahu a dál se tváří, jako by se nechumelilo. Cestovatelé a čtenáři patřičné literatury by okamžitě poznali, že jde o uživatele nasváru. Je to místní nesmírně populární lehká droga, dá-li se to drogou vůbec nazvat.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Po nasváru ovoce na lepší dech

Po nasváru ovoce na lepší dech | Foto: Břetislav Tureček | Zdroj: Český rozhlas

Dvojice dřevěných palic poháněná vačkovým hřídelem buší do dvou betonových prohlubní v podlaze malého krámku. Hlučný buchar drtí nasvár. Jsem v chudinské čtvrti severopákistánského Pešávaru. Mým hostitelem je 22letý Mahmaddín.

"Výroba nasváru je mé jediné povolání. Převzal jsem tuhle životnost po tátovi, ten zase po dědovi. Po nich jsem zdědil i tenhle stroj."

Mahmaddín nasypal do otvoru v zemi jakousi rozemletou směs a občas přilije vodu. Co chvíli hromádky upravuje, aby palice utloukly co nejjemnější směs.

"Hlavní součástí nasváru je tabák. Pak se tam dává popel ze dřeva a vápno. Denně vyrobím tak deset až patnáct kilo, a tolik tu lidé také po malých balíčcích koupí. Balíček prodávám za tři rupie, může z něj být tak deset dávek."

Nasvár je všudypřítomný zejména v severozápadních oblastech Pákistánu. Pojďme se tedy zeptat do ulic Pešávaru, proč mu zdejší obyvatelé tolik holdují. Prý uklidňuje. A co konkrétně říká třeba tenhle usmolený kluk?

"Je mi nějakých 15 let, nasvár užívám asi od devíti. Když ho nemám, rozbolí se mi hlava. Takže si ho musím dávat dva balíčky denně."

Nasvár je něco jako žvýkací tabák. Špetku této směsi muži a někdy i ženy vkládají nejčastěji mezi dáseň a horní nebo dolní ret, a tam ho nechají rozpouštět do krevního oběhu. Možná i s tím souvisí problém čtyřiatřicetiletého Hedájat Šáha.

"Nasvár užívám zhruba třicet let. Když ho nemám, musím si neustále dřít dásně.

Copak ale směska, do které se občas přidává i jakási kyselina, neničí lidem zuby? Jdu se zeptat do zubní ordinace.

"Ústní hygiena je v této zemi katastrofální, zejména v tomhle koutě Pákistánu. Takže běžné uživatele nasváru podle zkažených zubů nebo zničených dásní mezi ostatními lidmi nepoznám. Kdo ho ale užívá neustále, pozná se podle zásadní věci: dost odporného zápachu z úst a někdy i krvácení z místa na dásni, které je rozleptané nasvárem," říká doktor Mumtáz ul-Islám.

Nasvár je neoddělitelně spjatý hlavně s Paštúny, velkým národem žijícím jak tady v Pákistánu, tak v Afghánistánu. Ostatní si proto někdy z Paštúnů dělají legraci, že látka poněkud tlumí jejich intelektuální výkonnost. Uživatelé nasváru to samozřejmě popírají. Novinář Dáúd Chán si ale stále dobře pamatuje případ, kdy nasvár málem přivodil bezpečnostní krizi.

"Před lety málem došlo kvůli nasváru k pořádné politické krizi! Byl jsem jako reportér v jižním Afghánistánu a jeden guvernér mi řekl, že povstalci z Tálibánu zabili 30 policistů. Večer mi ale najednou volal zpátky a říkal: Hele, oni zabili jen tři policajty! Víš, on je ramadán, nemohl jsem užívat nasvár, a tak mi to úplně zatemnilo mozek!"

No vida. A všechno to začíná tak nevinně - ranami dřevěného bucharu.

Břetislav Tureček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme