Konec dědictví Železné lady? 'Cosi podivného' v politice posouvá Velkou Británii doleva

Analytici si všímají pozoruhodného posunu v britské politice. Přestože k vítězství ve volbách směřují konzervativci, volební agendu určují primárně levicová témata. Téměř deset let po finanční krizi se zdá, že britská politika konečně opouští neoliberální dědictví thatcherismu

Londýn Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Margaret Thatcherová | Foto: European Commission Audiovisual service

8. června čekají Velkou Británii předčasné parlamentní volby. Předvolební průzkumy výrazně favorizují vládnoucí konzervativní stranu premiérky Theresy Mayové a to navzdory tomu, že labouristé v posledních týdnech její náskok intenzivně dotahují.

Někteří britští komentátoři ale zaznamenali, že navzdory pravděpodobnému vítězství toryů se těžiště ostrovní politiky posouvá doleva - směrem od neoliberalismu a od zaklínání se rozpočtem k otázkám sociálního systému, bytové politiky a zvýšených daní.

Na stránkách britského deníku Guardian si toho všímá hned několik analytiků, mezi nimi profesor univerzity v Surray Tim Jackson. Politika nekontrolovaného volného trhu podle něj podemlela základy britské společnosti. A předvolební programy politických stran napříč politickým spektrem si to uvědomují.

'Model, jímž jsme se řídili, selhal'

„V britské politice se děje cosi podivného. Nemám teď na mysli šlamastyku s brexitem ani vzestup xenofobie. Mluvím o širokém konsenzu napříč politickými stranami, jež přiznává, že ekonomický model, podle kterého jsme se řídili skoro půl století, selhal. Všechny stranické programy pro letošní volby to přiznávají a volají po ekonomice, která by fungovala pro všechny," píše Jackson.

Mayová necelý týden před volbami ztrácí. Poslední průzkum tvrdí, že nezíská většinu

Číst článek

Potřebu funkční ekonomiky pro všechny zmínila premiérka Mayová poprvé loni v červenci na schodech své pracovny v Downing street. Nebyl to ovšem tak úplně její nápad, téměř doslovně citovala labouristické lídra Jeremyho Corbyna. Ten tehdy na ekonomické konferenci mluvil o nutnosti vytvořit ekonomiku pro všechny, ne jen pro pár vyvolených. Ani Corbyn ale není autorem této fráze, objevila se v programu britské Strany zelených, která ji převzala od aliance usilující o udržitelnou ekonomiku. Původ slov o ekonomice pro všechny lze vystopovat až do počátku ekonomické krize v roce 2008, všímá si Jackson.

Jak se zdá, necelých deset let po vypuknutí krize už je jasné, že éra nezodpovědnosti musí skončit. Co si představujeme pod ekonomikou, která funguje? Smysluplnou práci, obstojný příjem, dobré životní vyhlídky, spolehlivý přístup ke zdravotnictví a vzdělání, cenově dostupné bydlení, život v inkluzivní společnosti, která neničí světové klima, ani řeky nebo půdu. Kdo by se bránil takové představě společnosti?

Mašinérie růstu a pochmurný výhled

Samozřejmě i dnes finanční politické elity těží z mašinerie růstu: z globalizace, finanční deregulace, výhod cenových spekulací, zastavování dlužních úpisů a z celého toho neproniknutelného jazyka, který zakrývá příběh o lidském utrpení. Privatizace zisků a socializace ztrát – to je to, co definuje kapitalismus posledních desetiletí, soudí Jackson.

Oproti tomu je příliš mnoho lidí lapeno v pasti mizerné práce a nejistého výdělku. A to ještě, když mají štěstí a neskončí zadlužení nebo na ulici. 2/3 evropských zemí mají dnes nezaměstnanost mladých vyšší než 20 %, ve Španělsku či Řecku dosahuje toto číslo až 50 %. Toto enormní plýtvání lidskou energií a talentem vytváří podhoubí pro občanské a sociální nepokoje. Dlouhodobý výhled je pochmurný.

Jak se ale zdá, uvědomují si už neúnosnost této situace britské strany napříč politickým spektrem. Do svých programů vložily řadu plánů na zvýšení zaměstnanosti, technické inovace, ale také na investice do lidí.

Předvolební sliby samozřejmě nemají dlouhého trvání, jedna věc ale zůstává. Vědomí, že selhal experiment volného trhu, že neoliberální ekonomika, která podkopala moc vlád a vyloučila ze společnosti miliony lidí, směruje ke konci. Otázkou dneška je, jak vybudovat ekonomiku pro všechny, soudí Tim Jackson.

Volby a výzvy

Podobně to vidí i politický analytik Steve Richards. I podle něj se britská politika po dlouhých letech posunuje doleva. „Labouristé i toryové přiznávají potřebu vyšších daní a regulace tržní ekonomiky. Ani Tony Blair na vrcholu slávy nedosáhl takového konsenzu. Tyto volby mají sice trochu absurdní nádech, ale jsou zároveň prvními od finanční krize, které se dotýkají skutečně důležitých výzev současnosti," podotýká Richards.

1981-01-20 Inaugurace Ronald Reagan | Foto: Library of Congress

Během voleb v roce 2010 se konzervativci soustředili na zdůrazňování potřeby co nejmenšího státu a na boj proti deficitu. Přestože v tom nijak výrazně neuspěli, drželi se stejného tématu i o pět let později. Média v obou případech jejich téma akceptovala. Snad v každém interview se opakovala neodbytná otázka: „A co uděláte s deficitem?" Veřejná debata ještě v roce 2015 vypadala, jako by ji utvářeli Thatcherová s Reaganem na počátku 80. let, všímá si Richards.

Současnost ale vypadá o poznání jinak. I Theresa Mayová a její tým naznačili, že se nebrání zvyšování některých daní a že netrvají na dosavadním přístupu k penzím. Části konzervativního programu, které kladou důraz na roli vlády a státu, zase naznačují, že doba, kdy toryové chtěli stát minimalizovat, je dávno pryč. Stejně tak i labouristický program představuje velký skok od blairistické minulosti strany.

Zvyšovat daně. Ale které?

Otázkou dnes není, zda nějaké daně zvyšovat, ale které to budou. Jak financovat sociální péči, jak má vypadat průmyslová strategie země, co má vláda dělat, když selže trh. Co dělat s nedostatkem bytů a investic? To jsou problémy, které hýbou současnou Británií.

Ti, kdo udávali tón debaty předchozích dvacet let, náhle jako by neměli co říct. Davida Camerona a Johna Osbornea považovali mnozí komentátoři za klíčové figury své doby. Teď jsou oba v ústraní. Stejně je na tom Tony Blair, autor slavné antipolitické fráze „zajímá mě jen to, co funguje". Podstata politiky spočívá ale ve střetu o to, co funguje a proč. Letošní volby vrací Británii konečně zpátky k této podstatě, soudí Richards.

Trvalo to možná delší dobu, než se čekalo, ale konečně se hledají odpovědi na otázky, které před nás postavila globalizace a ekonomická krize roku 2008. Před dvaceti lety zvítězili ve volbách labouristé, téměř zcela ale přebrali agendu, kterou formovala thatcherovská pravice. Nyní se zdá, že ve volbách zvítězí konzervativci, ale velká část témat, která hýbou dnešní Británií, je levicová, všímá si na stránkách deníku Guardian Steve Richards.

Text vznikl pro pořad Svět ve 20 minutách Českého rozhlasu Plus. 

Dušan Radovanovič Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme