Neapol znovu zaplnily haldy odpadků
Téměř dva roky bylo v historickém centru Neapole poměrně čisto. Teď město znova sužuje další odpadková krize. A to i přesto, že oblast před několika měsíci dostala od vlády 130 milionů eur na vyřešení problému.
Na břehu jednoho z odvodňovacích kanálů, realizovaných v 17.století v rovině na sever od Neapole stojí skupinka mladých lidí z občanského výboru, který se zabývá problémem neapolských odpadků. Voda, slunce, úrodná půda - mohl by tu být ráj na zemi. Není to prý tak dávno, co se tu koupaly děti v průzračné vodě.
To, co tu ale vidíme dneska, je stoka, široká, rychle tekoucí stoka a podél této stoky se vrší haldy průmyslového i domácího odpadu - kamiony odpadků z textilek, továrniček, které zpracovávají umělou hmotu, domácí elektrospotřebiče a dokonce i stará auta.
„Tohle všechno je sem samozřejmě sváženo nelegálně", vysvětluje Massimo De Gregori, místopředseda výboru. „To, co tu teď vidíme, to není maximum, protože voda už část odnesla. Někdy je to mnohem horší, hromady odpadků jsou mnohem větší. Voda to všechno postupně odnáší, samozřejmě do moře. Mořské proudy to pak odnesou na sever až k pobřeží Latia."
„Tyhle haldy textilu a umělé hmoty, to jsou odpadky, které už prošly dvojí operací řádné přípravy na eliminace a nové využití. Byly roztříděny a pak rozsekány na malé kousky. Třeba tohle, to je tzv. kal, to, co zbývá po zpracování pet lahví, když se vyplaví zátky, a nálepky. Materiál z lahví se využije, to, co zbývá a je složitější pro zpracování, někdo odvezl sem. Takhle se na tom vydělá mnohem víc. Ty další haldy textilu, to jsou zřejmě zbytky textílií, použitých na čištění nějakých chemikálií. Mohly by být spálené ve spalovně, ale je jednodušší, odvézt je sem."
Salvatore, student společenských věd, je přesvědčený, stejně jako všichni ostatní, že kdyby úřady chtěly, mohly by snadno zjistit, odkud ten odpad pochází, protože podniků, které zpracovávají odpad je v neapolské oblasti málo.
Všichni si stěžují, že v Neapoli se netřídí opad, přestože jinde v Itálii podíl tříděného odpadu neustále roste. Massimo také ví, jak by se i kal z pet lahví nechal znovu využít:
„Jedna podnikatelka tady v oblasti, paní Poli, z rozemleté umělé hmoty a dalších inertních odpadků vyrábí různé cihly a cihličky, kterými se může například vydláždit chodník.“
Lidé jsou se situací smíření
Na stávající situaci má obrovský podíl camorra, protože to byl a je její velmi výhodný byznys. Ale obyvatelé Neapole nejsou tak pasivní, jen proto, že se bojí camorry.
„Není to jen strach. Strach máš, když se postavíš přímo proti camořře, ale tady se jedná spíš o to, že lidé prostě akceptují situaci, akceptují camorru. Třeba moji kamarádi z university z Kampánie - oni si prostě camorru idealizují - uvažují v tom smyslu, že odjakživa se to dělá takto, a že ty na tom nemůžeš nic změnit a jestli nepřistoupíš na tyhle kompromisy, nikam to nedotáhneš. Prostě, akceptují situaci, i s camorrou."
Pocity všech lidí z výboru shrnula Elena: „Ztratili jsme důvěru v instituce a obyvatelstvo mlčí, nevíme, co bude dál".
Přesto se v posledních dvou letech něco dalo do pohybu. I dosud laxní soudy si konečně všimly, že to v Neaopoli s odpadky nějak nefunguje i díky mladý lidem z občanského výboru. Začaly vyšetřovat neapolské politiky i bývalého guvernéra oblasti Bassolina.
Po řadu let se zvyšoval neúměrně počet zaměstnanců podniku pro úklid a odpadky, stejně jako se bezdůvodně a neúměrně zvyšovaly jejich platy. To vše a další záhady související s eliminací odpadků v Neapolské oblasti se staly předmětem vyšetřování neapolské prokuratury.
Bohužel, tempo italské justice je hlemýždí, možná ještě pomalejší. Dříve, než se situace vyřeší, čekejme další odpadkové krize.
