Nebe, peklo, ráj, říká o životě badmintonisty Petra Koukala jeho maminka Zuzana

Byl hyperaktivní dítko, ve škole občas zlobil, ale hlavně od malinka miloval sport. Dnes objíždí světové turnaje, startoval na olympijských hrách v Pekingu a bojuje o účast v Londýně 2012. Řeč je o badmintonistovi Petru Koukalovi, jehož cesta na vrchol byla hodně dlouhá a tvrdá.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Petr Koukal | Foto: web Petra Koukala

Na druhé straně kurtu stojí při tréninku otec Petra Koukala, který se jmenuje také Petr. Výměna na hřišti vlastně odstartovala ohlédnutí za tím, co dnes šestadvacetiletého reprezentanta přivedlo na vrchol.

Chystá se na olympiádu v Londýně a jeho cesta směrem k olympijským hrám 2012 začala v malé hořovické tělocvičně.

„Štěstí, že táta ten badminton hrál. Jezdil jsem s ním odmalička na turnaje a měl jsem k tomuto sportu blízko. Druhé štěstí bylo, že mě do badmintonu nenutil, že jsem měl na výběr,“ popsal své začátky Petr Koukal. Sportovala vlastně celá jeho rodina.

„Sport mě bavil a celé mé mládí jsem se kolem něj motal.“ Jenže jak to ve skutečnosti bylo? Nemusel opravdu Petra nikdo ke sportu nutit?

Přehrát

00:00 / 00:00

Tvrdá výchova vedla badmintonistu Petra Koukala vrcholu

„Pamatuji si, že Petr byl strašně hyperaktivní. Pořád něco chtěl, pořád musel něco dělat. Pamatuji si tréninky, kde říkal, aby ho taťka ještě honil. Odcházel úplně vyřízený, ale šťastný,“ vrátila se do minulosti maminka Zuzuna. Má to ovšem i druhou stranu mince. V případě aktivního sportování může malinko trpět škola.

„Paní učitelky s ním měly problémy. Jednu dobu jsme museli zavést i každodenní notýsek, kam paní učitelka psala buď to, že byl hodný, nebo že zlobil, a to byl doma mazec,“ dodala Petrova maminka.

Petr také ale proháněl děvčata a předbíhal ve frontách na obědy jako každý správný kluk. „Já jsem byl celkem známý tím, že si nejdu pro ránu moc daleko, takže občas dostal, což si jistě moc dobře pamatuje,“ říká o synovi tatínek Petr, který byl jako trenér hodně přísný.

„Hlavně na své děti jsem byl přísný, což mi vždycky Dominika i Petr vyčítaly,“ popsal. Rodiče totiž mohou své děti výrazným způsobem, nejen samozřejmě při sportování, ovlivnit.

Nebe, peklo, ráj

„Rodiče jsou nejdůležitější v okamžiku, kdy se dítěti nechce, každé má takové období. Samozřejmě čím je starší, tím by mělo takových chvilek být méně.“ Do řeči se vložila maminka, která pochopitelně moc dobře vnímala úspěchy i neúspěchy: „Když začal hrát závodně, tak měl tréninky už rád, ale se zápasy přišly vítězství a prohry a po té bylo doma dusno. To pak ovlivnilo chod domácnosti třeba na celou neděli.“

Petr Koukal se ale za mlada rozhodoval mezi tenisem a badmintonem a jak říká, sport přes vyšší síť ho bavil mnohem více: „Možná i proto, že to nedělalo tolik děcek jako tenis. A když jsem přijel na nějaký turnaj, tak jsem v badmintonu vyhrával a v tenisu prohrával. Měl jsem rád ty medaile a výhry.“ A dál také vyhrává. Nejen na sportovním poli. Například porazil i zákeřnou rakovinu.

„Můžu říct, že jsem pyšná. V životě bych neřekla, že to budu moct o svých dětech říct. Byli jsme chvíli v pekle, pak v nebi a teď už jsme v ráji,“ říká na adresu Petra Koukala maminka Zuzana. I ona mu jistě drží palce v cestě na olympijské hry do Londýna.

Pavel Petr, Štěpán Pokorný Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme