Nebyl čas nad tím přemýšlet, máme v sobě zakódovaný impulz pomoci, říkají muži, kteří vytáhli Třísku z vody

Zahraničnímu zpravodaji Radiožurnálu se podařilo promluvit s dvěma muži, kteří v sobotu vytáhli českého herce Jana Třísku z Vltavy. "Chceme hlavně vyjádřit soustrast rodině i všem nejbližším Jana Třísky," říkají společně. Oba jsou inženýři hornictví z dolu nedaleko Rybniku na jihu Polska, kteří dříve pracovali jako plavčíci. Proto neváhali skočit do vody a zachránit lidský život.

Tento článek je více než rok starý.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Muži, kteří vytáhli Jana Třísku z vody – Jarosław Jasita (vlevo) a Jarosław Ruda (vpravo)

Muži, kteří vytáhli Jana Třísku z vody – Jarosław Jasita (vlevo) a Jarosław Ruda (vpravo) | Foto: archiv Jaroslava Jasity a Jaroslava Rudy

Kdy jste si poprvé všimli těla ve vodě?
Jarosław Jasita: Byli jsme na výletě zorganizovaným naším zaměstnavatelem, součástí byla hodinová plavba. U Karlova mostu jsme zaslechli křik. Nevěděli jsme, co se děje, mysleli jsme si, že se někdo jen baví. Pokračovali jsme směrem k mostu a uviděli jsme na něm dav lidí, jak naším směrem mává a křičí. Teprve pak jsme u pilíře zahlédli tělo, jak volně pluje na hladině řeky.

V tu chvíli bylo v okolí více lodí. Zareagoval někdo? Šel někdo na pomoc?
Jarosław Jasita: Ne. Byly tam nejméně další dvě lodě, jedna plula víc středem, blíže k tělu, ale žádnou reakci jsme nezaznamenali. Někdo z posádky naší lodi běžel pro záchranný kruh. My jsme se šli na stranu lodi podívat, co se děje. V tu chvíli nám obsluha řekla, ať se vrátíme na místa a uklidníme se. Jarek Ruda jí nahlas řekl, že je ve vodě člověk a že je třeba mu pomoct. Ona nás zastavila, že nemůžeme nic dělat, že za skákání do vody je vysoký trest.

Herec Jan Tříska je v nemocnici. Dvojice mužů ho vytáhla u Karlova mostu z Vltavy

Číst článek

Českým médiích (pozn. red. TV NOVA) jste prý řekli, že kapitán ani obsluha lodi nereagovali.
Jarosław Ruda: Chtěl jsem hned skočit, sundal jsem brýle a vytáhl z kapsy telefon. Ta paní z posádky odpověděla, že v žádném případě. Dvakrát nebo třikrát jsem jí řekl, že musíme tomu člověku pomoct. Ona se trochu rozčílila, protože se loď nakláněla, jak se všichni přesunuli na levobok. Kolem šel kapitán, tak jsem se ho zeptal, jestli můžu tomu člověku pomoct. On máchnul rukou a já jsem z toho gesta pochopil, že to je souhlas, abych šel. Běželi jsme z horní paluby dolů připravit se ke skoku.

Jarosław Jasita: To gesto kapitána jsme pochopili jako pokyn, abychom šli.

Řekli jste kapitánovi, že máte na záchranu tonoucího výcvik?
Jarosław Jasita: To bylo až později, vysvětlili jsme mu, že jsme dříve pracovali jako plavčíci, rozuměl nám, umíme trochu česky.

Museli jste nějakou dobu čekat, než se kapitánovi podařilo zastavit loď?
Jarosław Ruda: My jsme se mezitím vysvlékali do trenek, než kapitán připlul blíže a zastavil loď. Skočil jsem do vody jako první, za mnou hned Jarek. Společnými silami jsme dostali pána k lodi, někdo z obsluhy nám ho pomohl vytáhnout na palubu, a začali jsme s oživováním. Já jsem masíroval srdce, Jarek dával umělé dýchání. Asi po pěti minutách jsem zaznamenal srdeční činnost, trochu dýchal, ale zase přestal. Pokračovali jsme další dvě minuty, než začalo srdce normálně pracovat. Otočili jsme ho do stabilizované polohy – bylo slyšet, jak dýchá.

Báli jste se?
Jarosław Jasita: Nebyl čas přemýšlet nad tím, jestli se bojíme, jak studená je voda. Máme v sobě zakódovaný impulz pomoci, máme nacvičené, co dělat. Vytáhli jsme ho prostě na loď a začali oživovat. Poprosil jsem posádku o lékárničku, abych mohl provádět umělé dýchání, ale nedali nám ji.

Nebyla na lodi?
Jarosław Jasita: Nedostali jsme ji. Buď tam nebyla, nebo jsme si jen nerozuměli. Nevím. Později se někde objevila termofolie, tak tam možná někde lékárnička byla.

„Poprosil jsem posádku o lékárničku, abych mohl provádět umělé dýchání, ale nedali nám ji.“

Jarosław Jasita

Co se dělo potom? Kdy přišli záchranáři?
Jarosław Ruda: Dopluli jsme ke břehu. První nastoupil policista a ptal se ostatních, co se stalo. Za ním přišla paní doktorka. Prohlédla pana Třísku, ukázala nám palec nahoru, že jsme odvedli dobrou práci. Nasadila mu přístroj k monitorování srdeční akce a požádala ho, aby pohnul pravou rukou, jestli ji slyší. On to udělal. Lékařka řekla, že je všechno dobré, že ho musí dát do umělého spánku, a odvezli ho do sanitky.

Společnost Prague Boats tvrdí, že jste snahy o záchranu nejprve spíše komplikovali, jelikož jste předtím pili mnoho alkoholu, a proto vás posádka nejdříve nechtěla do vody pustit.
Jarosław Jasita: My dva jsme žádný alkohol nepili, to jsou pomluvy.

Jarosław Ruda: Nevím, proč se mi ta žena snažila ve skoku zabránit, alkohol jsme nepili. Až když všechno skončilo a když jsme se sušili na břehu, tak jsme dostali na zahřátí čaj s rumem. To je všechno.

Co vám na řekli ostatní, když se doslechli, co se stalo?
Jarosław Jasita: Celá loď byla zarezervovaná pro kolegy z práce, takže nějaké gratulace a výrazy obdivu tam byly. Stejně tak na Karlově mostě. Když jsme vytáhli pana Třísku na palubu, pamatuju si na zlomek vteřiny, že se odtamtud ozvalo "bravo".

Až později jste se dozvěděli, že jste z vody vytáhli významného českého herce?
Jarosław Jasita: Chceme hlavně vyjádřit soustrast rodině i všem nejbližším Jana Třísky. S kolegou Jarkem jsme si pak o všem četli v novinách, i to že bohužel zemřel. Byli jsme hlavně hrdí na to, že jsme ho dokázali záchranářům předat ve stavu, kdy dýchal a měl obnovený krevní oběh. V médiích jsme se pak dočetli, že nám prý někdo dával instrukce, jak postupovat. To není pravda, všechno jsme udělali sami.

Viktor Daněk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme