Nedílnou součástí francouzských Vánoc jsou kromě cukrovinek i kolotoče
Hlavní pařížská třída Champs Elysés je rozzářená a plná stánků s nejrůznějšími dobrotami i zbožím. To ale nestačí, francouzské vánoce jsou komplet teprve s kolotoči, které zdaleka nejsou jen dětskou záležitostí.
Je to opravdu vzácný kolotoč, jeho majitel Paul Loisel s ním jezdí už čtvrt století, některé koně jsou z konce devatenáctého a začátku dvacátého století.
„Jezdím s ním pravidelně po vesnicích už pětadvacet let, občas potkám někoho, komu je přes dvacet a pamatuji si ho ještě jako malého kluka, který jezdil na mém kolotoči,“ říká Paul
Pro mnoho dětí představuje kolotoč opravdový začátek Vánoc. Ostatně podobně to prožívají i rodiče a ohlížejí se zpět za svým životem, nádherné kolotoče z doby Belle Epoque evokují dobu, do níž by se alespoň krátce, někteří z nás rádi na chvíli podívali.
Kolotoče ostatně k historii Francie patří, mají tu tradici a v Paříži také své muzeum des Arts et Foraine. Právě tady potkáte Alaina Demoiancourta, který tu působí jako průvodce a hlavní klaun.
„Dlouho jsem pracoval u filmu, specializoval jsem se na zvláštní efekty, exploze, výbuchy, pak jsem se trochu zklidnil a jezdil s cirkusem, potom jsem se dal k divadlu, pracoval jsem mimochodem i s bratry Formanovými,“ říká Alain.
Nedílnou součástí kolektivu kolem kolotoče je i opravářka Veronique, která zbožňuje věci vyráběné postaru ze dřeva.
„Mám ráda všechno, co je ze dřeva, opravuji ráda staré manéže, koníky, jsem dřevem posedlá, ostatně i doma mám všechno ze dřeva,“ říká Veronique, která jednomu z koní opravuje zuby.
Kolem kolotoče se motá spousta dětí, Alan ale z takové návštěvnosti překvapen není.
„V našem virtuálním světě potřebujeme trochu fantazie i reality, lidé spolu nemluví, jsou pořád na internetu, ipadech, hrají hry, když mají před sebou opravdové postavičky, tak je to zajímá. Je to sice svět fantazie, ale v porovnání s tím, co žijí sami velmi reálný,“ dodává Alain.
