Nejstřeženější vesnice na světě leží na korejské hranici

V jihokorejské vesnici platí už desítky let zákaz nočního vycházení. Takzvaná Obec svobody totiž leží v demilitarizované zóně, která rozděluje Korejský poloostrov. Jak na místě zjistil zpravodaj Českého rozhlasu Robert Mikoláš, život jejích obyvatel je plný jasně daných pravidel a zákazů. Přesto by se z oblasti, kterou po obou stranách hranice střeží přes milion vojáků, odstěhovat nechtěli.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Hláska u demilitarizované zóny

Hláska u demilitarizované zóny | Foto: Jaromír Marek | Zdroj: Český rozhlas

Do zastávky Dorasan přijíždí osobní vlak ze Soulu. A i když koleje vedou dále na sever, všichni musí vystoupit. O několik desítek metrů dál totiž trať protíná demilitarizovanou zónu rozdělující Korejský poloostrov.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž zpravodaje ČRo Roberta Mikoláše z nejstřeženější vesnice na světě

Mezi pasažéry jsou vesměs obyvatelé jediné obydlené vesnice, která v této čtyři kilometry široké a 250 kilometrů dlouhé zóně existuje, obce Te-Song-Dong. Cestující, kteří z vagónů vystupují ven, proto mají na krku speciální kartičky, které je opravňují ke vstupu do nejstřeženějšího pohraničního území na světě.

Z nádraží pak zamíří k bráně obehnané ostnatými dráty. Kolem nich projíždějí tanky a obrněná vozidla. V této části Koreje jde však o zcela běžný, doslova každodenní obrázek.

Privilegia i povinnosti

Ve Vesnici svobody, jak se Te-Song-Dong říká, žije na 230 lidí majících zvláštní privilegia, ale i povinnosti. Na jedné straně neplatí daně, pěstují vůbec nejdražší rýži v Koreji, proto mají i zajištěný relativně slušný výdělek.

Jejich dětem se dostává ta nejlepší péče. Ve škole, do které chodí 15 žáků, totiž působí stejný počet učitelů, a tak se dětem a jejich vzdělávání mohou více než plně věnovat.

Na straně druhé musí všichni být zpět v obci do 22. hodiny, kdo se zpozdí, nezbývá mu, než nocovat mimo demilitarizovanou zónu. A restrikce platí i pro zamilované páry, pokud se totiž žena z Te-Song-Dong provdá za muže žijícího jinde, automaticky ztrácí povolení k pobytu.

U mužů ale toto omezení neplatí. Místní si na tato zvláštní pravidla už dávno zvykli, stejně tak na to, že je 24 hodin denně hlídají příslušníci ozbrojených sil:

„Cítím se bezpečněji, když nás vojáci střeží. Pokud by ale měli odejít, teď mám na mysli Američany, nejsem si jistá, zda budeme moci a chtít zůstat. Nepřítel je od nás vzdálen doslova jen přes potok,“ svěřuje se paní Yun.

A jak dodává, podobně prý smýšlejí i ostatní její sousedé. Hranice se Severní Koreou se nachází necelých 400 metrů. A ještě o malý kousek dál pak leží jiná, ještě podivnější vesnice, označovaná pro změnu jako Ves propagandy, Ki-Čong-Dong.

Severokorejská vesnice propagandy | Foto: Robert Mikoláš

V jejím případě jde však o pouhopouhý trik komunistického režimu, protože v ní nikdo nebydlí a má jen ukazovat, v jakých skvělých domech, konkrétně panelácích, by Jihokorejci mohli bydlet. A podle jednoho z důstojníků severokorejské armády k tomu stejně jednou dojde:

„Obyvatelé Severní a Jižní Koreje jsou stejné rasy, mohou tedy spolu bez problémů komunikovat a dorozumět se. A sjednotit se můžeme jen my sami, ovšem až odejdou Američané. Kim Čong-il pak vytvoří Federativní republiku,“ uvedl v rozhovoru pro čínská média.

Jihokorejci však nic takového nechtějí, a pokud si přejí sjednocení, tak jedině po pádu stalinistického režimu na severu.

Robert Mikoláš, Marika Táborská Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme