Nejstřeženější vesnice na světě leží na korejské hranici
V jihokorejské vesnici platí už desítky let zákaz nočního vycházení. Takzvaná Obec svobody totiž leží v demilitarizované zóně, která rozděluje Korejský poloostrov. Jak na místě zjistil zpravodaj Českého rozhlasu Robert Mikoláš, život jejích obyvatel je plný jasně daných pravidel a zákazů. Přesto by se z oblasti, kterou po obou stranách hranice střeží přes milion vojáků, odstěhovat nechtěli.
Do zastávky Dorasan přijíždí osobní vlak ze Soulu. A i když koleje vedou dále na sever, všichni musí vystoupit. O několik desítek metrů dál totiž trať protíná demilitarizovanou zónu rozdělující Korejský poloostrov.
Mezi pasažéry jsou vesměs obyvatelé jediné obydlené vesnice, která v této čtyři kilometry široké a 250 kilometrů dlouhé zóně existuje, obce Te-Song-Dong. Cestující, kteří z vagónů vystupují ven, proto mají na krku speciální kartičky, které je opravňují ke vstupu do nejstřeženějšího pohraničního území na světě.
Z nádraží pak zamíří k bráně obehnané ostnatými dráty. Kolem nich projíždějí tanky a obrněná vozidla. V této části Koreje jde však o zcela běžný, doslova každodenní obrázek.
Privilegia i povinnosti
Ve Vesnici svobody, jak se Te-Song-Dong říká, žije na 230 lidí majících zvláštní privilegia, ale i povinnosti. Na jedné straně neplatí daně, pěstují vůbec nejdražší rýži v Koreji, proto mají i zajištěný relativně slušný výdělek.
Jejich dětem se dostává ta nejlepší péče. Ve škole, do které chodí 15 žáků, totiž působí stejný počet učitelů, a tak se dětem a jejich vzdělávání mohou více než plně věnovat.
Na straně druhé musí všichni být zpět v obci do 22. hodiny, kdo se zpozdí, nezbývá mu, než nocovat mimo demilitarizovanou zónu. A restrikce platí i pro zamilované páry, pokud se totiž žena z Te-Song-Dong provdá za muže žijícího jinde, automaticky ztrácí povolení k pobytu.
U mužů ale toto omezení neplatí. Místní si na tato zvláštní pravidla už dávno zvykli, stejně tak na to, že je 24 hodin denně hlídají příslušníci ozbrojených sil:
„Cítím se bezpečněji, když nás vojáci střeží. Pokud by ale měli odejít, teď mám na mysli Američany, nejsem si jistá, zda budeme moci a chtít zůstat. Nepřítel je od nás vzdálen doslova jen přes potok,“ svěřuje se paní Yun.
A jak dodává, podobně prý smýšlejí i ostatní její sousedé. Hranice se Severní Koreou se nachází necelých 400 metrů. A ještě o malý kousek dál pak leží jiná, ještě podivnější vesnice, označovaná pro změnu jako Ves propagandy, Ki-Čong-Dong.
V jejím případě jde však o pouhopouhý trik komunistického režimu, protože v ní nikdo nebydlí a má jen ukazovat, v jakých skvělých domech, konkrétně panelácích, by Jihokorejci mohli bydlet. A podle jednoho z důstojníků severokorejské armády k tomu stejně jednou dojde:
„Obyvatelé Severní a Jižní Koreje jsou stejné rasy, mohou tedy spolu bez problémů komunikovat a dorozumět se. A sjednotit se můžeme jen my sami, ovšem až odejdou Američané. Kim Čong-il pak vytvoří Federativní republiku,“ uvedl v rozhovoru pro čínská média.
Jihokorejci však nic takového nechtějí, a pokud si přejí sjednocení, tak jedině po pádu stalinistického režimu na severu.
