Německá divadla uvádějí představení o běžencích. Hlavní role dostali skuteční migranti
Do Německa přicházejí také nezletilí uprchlíci bez rodičů, často i bez cestovních dokumentů. Hamburské divadlo Thalia uvedlo představení, ve kterém tito mladí migranti vyprávějí o svých zkušenostech v nové zemi. Třeba o tom, jak úřady zjišťují jejich věk rentgenovými snímky zápěstí a jak s nimi jednají. A také o velké nejistotě, protože až dosáhnou 18 let, padne rozhodnutí, zda smějí zůstat, nebo zda musejí odejít.
Sedmnáctiletý Martineau je z afrického Beninu. Do Německa přišel sám, za lepším životem, za budoucností, kterou v Africe pro sebe neviděl. Německo je podle něj dobré místo pro život.
"O uprchlících jsem hodně četl, viděl reportáže v televizi, ale přesto jsem měl pocit, že je ve svém okolí nevidím. Potřeboval jsem konkrétní tváře a znát jejich příběhy, abych to mohl pochopit," říká Gernot Grünewald, režisér představení, které se v překladu jmenuje Dorazit na místo.
"Nechtěl jsem, aby se mladí uprchlíci, kteří na jevišti nikdy nestáli, ukazovali stovkám diváků v hledišti. Chtěl jsem, aby se divák střetl s uprchlíkem tváří v tvář. Aby s ním musel nějak komunikovat," vysvětluje ideu představení režisér.
Německá divadla uvádějí představení o uprchlících se skutečnými uprchlíky. Zašel se na něj podívat i zpravodaj ČRo Pavel Polák
Na jevišti je dvanáct kójí oddělených plátny, v každé sedí jeden divák. Uprchlíci do nich po jednom v pravidelných intervalech vstupují. Vždy, když se ozve gong.
Martineau z Beninu je jedním z osmi nezletilých uprchlíků, kteří v představení vystupují. Ostatní jsou z Afghánistánu, Somálska a Pákistánu.
"Já vyprávím o rasismu, proč existuje. Vyptávám se lidí, kteří sem přijdou. A zatím jsem se to nedozvěděl," říká Martineau.
Herci-uprchlíci opakují úřední předpisy, kterými se musejí řídit. Na diváky mluví, ukazují jim fotky, svoje dokumenty. Mluví lámanou němčinou, někdy mateřštinou.
"Já mám rád hudbu, tak tančím. Tím překonávám svoje problémy. Je potřeba myslet dopředu. To se snažím divákům ukázat," doplňuje Martineau.
Diváci si z představení neodnášejí informace, ale mnohem spíše otázky a zážitek, o kterém přemýšlejí.
"Jsem zmatená, to musím přiznat. Bylo hodně zajímavé setkat se s těmito lidmi tak osobně. Tam, kde bydlím, žádní uprchlíci nejsou."
"Co mě zasáhlo, nebyly biografické detaily z jejich života, jako spíš to osobní setkání."
"Jsou to tak mladí lidé a už toho hodně prožili. Sama sebe se ptám, jak se s tím vším v budoucnosti vyrovnají," popisují své dojmy z představení diváci.
