Německá veřejnoprávní média nejsou u Pegidy oblíbená, na její akce si najímají ochranku

Na demonstracích protiislámského hnutí Pegida v Drážďanech nepatří veřejnoprávní média mezi ta oblíbená. Podle stoupenců Pegidy jsou prolhaná a nedá se jim věřit. Co si o nich myslí, jim dávají na demonstracích dost jasně najevo. Zpočátku šlo o útoky verbální, později i fyzické. Poslední půlrok najímá veřejnoprávní televize a rozhlas MDR bezpečnostní firmy, aby jejich novináři a technici mohli na demonstracích Pegidy vůbec pracovat.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Členové hnutí vlasteneckých Evropanů proti islamizaci západu (PEGIDA) na nedělním pochodu v Drážďanech | Zdroj: Reuters

"Od začátku jsme měli pocit, že nejsme vítaní pozorovatelé. Že mají problém se způsobem, jakým děláme novinařinu. Vnímali nás jako protivníky, což později artikulovali často skandovaným heslem ‚prolhaná média‘. Nejprve se radikalizovali slovně,“ říká regionální ředitel MDR Sandro Viroli.

Přehrát

00:00 / 00:00

Německá veřejnoprávní média si na demonstrace Pegidy najímají ochranku. Více v rozhovoru Pavla Poláka s regionálním ředitelem MDR S. Virolim

Agresivita na shromážděních Pegidy měla podle Viroliho jednoznačně vzestupnou tendenci. Později začali někteří demonstranti do týmu MDR strkat, srážet mikrofon nebo svítit mobilem do objektivu kamery.

V práci jim prý bránili i samotní pořadatelé. Ptát se účastníků demonstrace bylo také stále obtížnější, buď jim nadávali, nebo se k nim obraceli zády. Atmosféra byla agresivnější, někteří novináři odmítali na demonstrace Pegidy chodit.

"Někteří kolegové řekli narovinu, že mají strach tam chodit. Protože jim někteří stoupenci Pegidy už vyhrožovali, že si je najdou, že si zapamatují jejich jméno. Posíláme tam proto jen zkušené reportéry, kteří dokáží napjatou situaci zvládnout,“ prozrazuje Viroli.

Novináře MDR, kteří chodí s mikrofonem a kamerou na demonstrace Pegidy, doprovází poslední půlrok najatá ochranka. Je s nimi na každém kroku, sleduje, co se kolem nich děje a v případě strkanic je připravená zasáhnout. Novináři se tak můžou soustředit na záběry, aniž by se museli neustále ohlížet přes rameno, kdo a proč se k nim blíží.

"V Drážďanech je situace složitá, protože tam kromě Pegidy demonstrují lidé také proti Pegidě. Dochází ke střetům, které řeší policie. A my se proto nemůžeme vždy plně spolehnout na policii, že nás bude chránit. Proto jsme se také před šesti měsíci rozhodli pro vlastní bezpečnostní firmu,“ vysvětluje.

Český rozhlas žádá policii o vyšetření incidentu při protiislámské akci

Číst článek

Spolupráce s policií je ale podle ředitele Viroliho přesto velmi intenzivní. "Po prvních útocích na naše novináře se o nás policie více zajímá a stará."

Když MDR plánuje reportování z demonstrací Pegidy, domlouvá se s policií mimo jiné třeba na tom, kde zaparkuje svoje přenosové vozy. Zpravidla jsou v blízkosti policejních dodávek. "Tato bezpečnostní opatření máme jenom na demonstracích Pegidy."

Sandro Viroli říká, že se ještě nikdy za svou dlouhou novinářskou kariéru nesetkal s takovou mírou agresivity vůči novinářům.

"Výhružné dopisy a maily dostáváme jako na běžícím páse. O víkendu jich máme v průměru mezi šesti a sedmi tisíci. Když nám pak ještě z centrály v Hamburku přepošlou maily, které se týkají Pegidy, tak jich máme za týden i 15 tisíc."

Na demonstracích Pegidy nejsou novináři hlavních německých médií vítáni. Protože údajně lžou. Neplatí to samozřejmě o všech novinářích. Kdo se na demonstracích Pegidy naopak těší značnému respektu a poměrně velké oblibě, jsou ruská média, která o Pegidě pravidelně informují a se kterými účastnici demonstrací ochotně mluví. A která si také žádnou ochranku najímat nemusí.

Pavel Polák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme