Německý jaderný odpad by mohl skončit definitivně v Gorlebenu

Německá vláda rozhodla zavřít do jedenácti let všechny atomové reaktory. Ve čtvrtek tento krok zřejmě posvětí tamní parlament. Debata o jádru tím ale zdaleka nekončí. Jedna z hlavních otázek zůstává bez odpovědi. Kam s nebezpečným vysoce radioaktivním odpadem? Berlínská zpravodajka Českého rozhlasu Klára Stejskalová navštívila s mikrofonem plánované konečné úložiště v Gorlebenu:

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Gorleben.

Gorleben. | Foto: Klára Stejskalová

Vyfasovali jsme ochranné červené oděvy, bezpečnostní pohorky, helmu a balíček první záchrany, který obsahuje například masku, baterku a další věci.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž berlínské zpravodajky Českého rozhlasu Kláry Stejskalové z možného budoucího skladu německého jaderného odpadu v Gorlebenu

Průvodcem skupiny zahraničních novinářů je Wolfram König, prezident Spolkového úřadu pro ochranu proti záření:

„Teď stojíme na křižovatce chodeb solného dolu v hloubce přes 800 metrů. Není tu žádná vlhkost, odnikud sem neproniká voda. Nehrozí tu podobné problémy, jako nastaly v jiném úložišti v Asse.

„Je tu kolem 35 stupňů,“ líčí mi Axel Frohn, který tu dělá přes 30 let.

„Tahle šachta má přes 7 kilometrů. Jsou tu tunely, čerpací stanice, trafostanice, veškeré technické zázemí. S druhou šachtou je to přes 14 kilometrů.“

Politické rozhodnutí

Stanou se dlouhé chodby solného dolu pohřebištěm nebezpečného odpadu? Zatím jsou takzvané castory s 20 let vyhořelým palivem uskladněny v nedalekém meziskladu.

„To je politické rozhodnutí. Pokud vyberou Gorleben jako konečné úložiště, bude si to žádat další investice. Zatím bylo do tohoto projektu napumpováno 1,5 miliard eur.“

Podle Wolframa Königa před deseti lety tehdejší vláda SPD a Zelených vyhlásila desetileté moratorium na průzkum. Uvažovalo se i o lokalitách mimo německé území, například v Rusku. Nový geologický výzkum se rozběhl až v listopadu.

„Dělají se průzkumné vrty, nejrůznější tlakové zkoušky, chemické rozbory. Tahle mašina slouží k předvrtání,“ líčí mi hornický předák Sziwara technické detaily důlní práce.

Stroje se boří do solné stěny a hloubí další metry chodeb. Přitom není zdaleka jisté, zda se Gorleben skutečně stane konečným úložištěm.

„Aby v bezpečnostních testech obstál, musí umožnit bezpečné uskladnění jaderného odpadu na milion let,“ říká Wolfram König.

Sůl je podle něho ideální izolací. I když kámen má zase jiné přednosti. Bezpečnostní studie potrvá minimálně sedm let a vybudování úložiště dalších 15.

'Etická povinnost'

Německo má v současnosti kolem 14 tisíc tun radioaktivního odpadu, do doby než se vypne poslední atomová elektrárna to bude přes 17 tisíc.

Prezident Spolkového úřadu pro ochranu proti záření za Gorleben jako konečné úložiště nijak nelobuje: „Ale je to německý odpad a my musíme vyřešit kam s ním, je to naší etickou povinností i vůči příštím generacím.“

Vracíme se z hlubin solné skály. Okolí šachty je obehnáno ostnatým drátem. Stromy v okolních lesích polepené protiatomovými hesly. Když spolková vláda rozhodla v roce 1977, že tu vybuduje hlubinné úložiště radioaktivních odpadů, byl to zapadlý kout jen pár kilometrů od hranice s východním Německem. Wolfram König ale věří, že za pár desetiletí ostnatý drát zmizí a nikdo nepozná, že hluboko v zemi se skrývá nebezpečný odpad.

Klára Stejskalová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme