Německý kavárník zakázal vstup ukřičeným dětem. Teď slaví úspěch
Přesvědčení, že většina kaváren v německé metropoli nabízí špatnou kávu, vedlo Ralfa Rüllera k tomu, aby si otevřel vlastní podnik. Nabízí nejen čerstvou kávu přímo z afrických nebo středoamerických plantáží, ale také oázu klidu. Na dveřích kavárny visí zákaz kouření, zákaz vstupu psů i zákaz vjezdu dětských kočárků.
Klidnou až komorní atmosféru podniku v módní berlínské čtvrti Prenzlauer Berg ruší pouze stroje na mletí a přípravu kávy.
„Lidé si chtějí vypít kávu v klidu, proto tu nehraje žádná hudba. Nechceme tu žádné laptopy, aby se lidé nahlas bavili se svou přítelkyní v Americe. Jde nám o kavárnu jako v 50. a 60. letech, ne o nějaké disco,“ říká majitel stroze zařízeného podniku Ralf Rüller.
Jeho filozofie je jasná: „Chceme, aby popíjení kávy bylo zážitkem. Povědomí o dobré kávě se vytrácí, všichni pijí kapsle nebo rozpustnou kávu, která chutná kysele nebo nahořkle.“
Na kávu k majiteli hojně propírané kavárny se vydala německá zpravodajka Českého rozhlasu Klára Stejskalová
Příští týden se majitel chystá na cestu do Afriky, aby zkontroloval sklizeň a domluvil se přímo se svými dodavateli. Ani ty nejlepší kávové boby by ale podniku nezajistily takovou reklamu jako zákaz vstupu pro rodiče s malými dětmi.
Kuželka u vchodu do kavárny brání vjezdu dětských kočárků. „Děti k nám mohou, ale musí se umět chovat. Když jsou v tom hlasitém období, mají s nimi rodiče jít na hřiště. A nedělat si hřiště z kavárny. Jsem přesvědčený, že i na to musí brát společnost ohledy,“ vysvětluje Ralf Rüller.
Za opatření jsou vděčné i některé matky
Ne každému se takový postoj zamlouvá. 45letého kavárníka mnozí v internetových diskuzích označují za Heroda, za nesnášenlivého a netolerantního člověka. Na nedostatek zákazníků si ale rozhodně stěžovat nemůže.
„Dostalo se nám velké podpory a pochopení, i ze strany matek. Říkají, že když mají dítě ve školce, hledají místo, kde je klid, kde si mohou odpočinout. Jsme takový ostrov klidu a máme mnoho příznivců,“ dodává majitel.
Komu by se po dětském křiku nebo hlasité hudbě stýskalo, může popojít jen o pár metrů dál. V Prenzlauer Bergu jsou totiž restaurace nebo kavárny doslova na každém rohu.
