Německý prezident Horst Köhler nejen o minulosti a budoucnosti Evropy
Vyrovnávání se s nacistickou minulostí, současný blízkovýchodní konflikt i budoucnost Evropské unie. O tom všem mluvil německý prezident Horst Köhler v rozhovoru s naším berlínským zpravodajem Jiřím Hoškem a dalšími zahraničními novináři.
Jiří Hošek začíná otázkou vyhnání, která se prezidenta Köhlera osobně dotýká. Horst Köhler spatřil světlo světa ve 43tém roce v polském Skierbieszówě, kam jeho rodiče nuceně přesídlili z rumunské Bessarábie. Dnešní spolkový prezident se narodil jako osmé z devíti dětí a až do roku 1957 poznal prakticky jen útěk a život v uprchlických táborech. Právě citlivé téma poválečného odsunu teď v Berlíně rozebírají hned dvě výstavy - velmi pozitivně vnímaná expozice v Historickém muzeu a naopak rozporuplně přijímaný projekt hned naproti v paláci Korunních princů.
"Podle toho, co jsem si přečetl v tisku a co mi o konceptu expozice řekla paní Steinbachová si troufám říct, že ani tato akce se nesnaží dát dějinám jiný význam. Výstavu jsem ale ještě neviděl a tak ji nemůžu hodnotit. Myslím si ale, že by se každopádně měla přijímat a komentovat s větším klidem a rozvahou," připomněl prezident.
"Je legitimní a mám pro to plné pochopení, aby si vyhnanci pamatovali a připomínali, co se jim přihodilo. Musím ale neustále opakovat, že východiskem tohoto utrpení byly německé skutky, rozhodnutí a zločiny. Doufám, že na polské straně po všech těch ostrých a bouřlivých vyjádřeních nezapomenou na to, co jsme společně v posledních letech vybudovali."
Podobně smířlivý tón nasadil Horst Köhler i v tolik diskutované otázce posledních dnů - přiznání spisovatele Güntera Grasse ke členství v SS.
"Řekl to pozdě, ale z mého pohledu pozdě není nikdy dost pozdě. O co v Německu usilujeme, je přibližovat osobní vzpomínky, včetně těch na lidské bezpráví a přiměřeně je zasazovat do historického kontextu. Na německé i na polské straně by se o utrpení jednotlivců mělo otevřeně mluvit. Neměly by se ale věci překrucovat a z viníků dělat oběti."
Na německé zločiny nesmí podle Horsta Köhlera zapomenout ani dnešní mladá generace, která během fotbalového mistrovství světa tak ohnivě mávala státními vlajkami. Na druhé straně ale německý prezident tvrdí, že by tato část historie neměla ležet na ramenou Němců jako neúnosné břemeno. Memento druhé světové války je taky jedním z důvodů, proč se Berlín tak angažuje v současné blízkovýchodní krizi a proč tak zdůrazňuje právo Izraele na existenci. Na druhé straně si ale němečtí politici, včetně Köhlera, nedokáží představit, že by se příslušníci bundeswehru ocitli na libanonské hranici tváří v tvář izraelským vojákům.
"Myslím, že je jedině férové, když se při utváření mandátu jednotek OSN budou brát v potaz dějinné události, ve kterých figurovaly Německo a Izrael. Existují formy německé účasti na mírové misi, které by riziko střetnutí izraelských a německých vojáků minimalizovaly," míní Horst Köhler.
Německý prezident věří, že schválení rezoluce RB OSN bude znamenat nejen konec válečných operací mezi Izraelem a hnutím Hizballáh, ale taky první krok k trvalému míru v regionu.
"Věřím, že každá země v oblasti teď musí svou pozici politicky prověřit. Každý by si měl položit otázku, "čeho se mohu vzdát, abych něco získal. Pokud se má dosáhnout dlouhodobého řešení problému, musejí svá politická stanoviska přezkoumat opravdu všichni, jak Izrael, tak arabské země. Platí to ale i pro mezinárodní společenství, včetně Spojených států."
Nejistota panuje podle německé hlavy státu nejen ohledně dění na Blízkém východě, ale taky co se týče dalšího směřování Evropské unie. Podobně jako kabinet Angely Merkelové je i Horst Köhler přesvědčen o užitečnosti a jak sám říká "rozumnosti" Evropské ústavní smlouvy, o které by se prý mělo dál diskutovat.
"Myslím si, že Evropská unie přece jen vězí svým způsobem v krizi. Podle mě je základním bodem těchto potíží propast, která se rozevřela mezi Evropskou komisí, radou, parlamentem a vůbec evropskou politikou na jedné a občany jednotlivých zemí na straně druhé. Němci si stále myslí, že nápad mít nějaký základní ústavní dokument je správný. Návrh ústavní smlouvy obsahuje rozumné věci, které by mohly posílit schopnost Evropské unie jednat. Na Blízkém východě nebo v Africe vidíme, jak je toho zapotřebí."
Německý prezident zdůrazňuje, že země, které mají do Evropské unie krůček, tak jako Rumunsko s Bulharskem, nebo naopak pořádný kus cesty, jako Turecko, by nedostatky všeho druhu měly odstraňovat samy od sebe. Podle Köhlera by neměly čekat na výzvy nebo kritiku Evropské komise. Někdejší šéf Mezinárodního měnového fondu si rozhodně nemyslí, že by evropská exekutiva konkrétně Turecku házela klacky pod nohy.
"Jednání s Tureckem nebude ze strany Unie, nebo bych dokonce řekl, nesmí být přísnější, než v případě jiných aspirantů na členství. Kritéria jsou stanovena a žádné další překážky by se Turecku neměly stavět do cesty. Nebylo by fér, jak říkají Angličané ´posouvat zlatou bránu.´ Měli bychom požadovat to, co je definováno - nic víc a nic míň," uzavřel německý prezident.
