Německý tisk o návštěvě čínského prezidenta

"Nenávidíme Jang Ce-minga!" vykřikují demonstranti před čínskou ambasádou v Německu. Jejich kritické výpady ale čínský prezident neslyší, i když je v Německu na pětidenní návštěvě. Kamkoliv totiž vejde, drží ho úřady z dosahu jejich hlasů, napsal německý Spiegel.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

zahraniční tisk | Foto: Jan Rosenauer

Protestující se rozdělili a umístili na dobře viditelná místa ve městě. Stoupenci Falun Gongu meditují nedaleko místa, kde s Jang Ce-mingem právě jedná kancléř Schröder. Jejich modré a zlaté šály jsou nepřehlédnutelné. Přesto, v programu prezidenta není žádné veřejné vystoupení, čímž může být zajištěno, že se kritikové nedostanou příliš blízko. I novináři se musejí držet opodál, aby mu nebyly kladeny žádné nepříjemné otázky. Žádná tisková konference se nekoná. Prostě dokonale nedemokratická státní návštěva.

Jak poznamenává americký Washington Post, dopustil se Colin Powell na minulé návštěvě Blízkého východu dvou chyb: podílel se na stanovení podmínek pro návrat k jednacímu stolu a jako autoritu, která měla na splnění podmínek dohlédnout, určil Šarona. Jak tehdy řekl, "zůstane na Šaronovi, aby rozhodl jestli bude nebo nebude klid." A Šaron rozhodl.

Tentokrát musí být Colin Powell obezřetnější. Jakákoliv dohoda musí obsahovat konkrétní požadavky a musí jí podepsat ti, kdož jsou schopni je splnit. Powellův úkol není jednoduchý. Arafat je v bojovné náladě a věří, že jeho politika směřuje k cíli.

I Šaron je přesvědčen, že jeho vítězství je na dosah. Oba přitom říkají, že jejich lidé si zaslouží lepší budoucnost, než jaká je současnost - tanky valící se v ulicích přes sanitky.

Žádná zpráva je dobrá zpráva, uvádí komentátorka berlínského deníku Morgenpost. Toto motto by mohlo platit i pro fakt, že hotovostní euro se dožilo sta dní. Evropská společná měna se stala samozřejmou a přechod na ní se obešel bez větších zmatků. Divoká směsice mincí dvanácti zemí v peněženkách je smysluplným kouskem v eurokratické zemi, která jinak postrádá konkrétní podobu.

Euro je skutečné, mnohem reálnější než odstraňování bariér na vnitřním trhu. Ani Balkán, který společně s ostatními zeměmi eurozóny euro zavedl, nedokázal měnu vykolejit. A tak je možné říct, že euro ve své zkoušce obstálo.

Argentina žije ve strachu, napsal argentinský Buenos Aires Herald. Argentinci se snaží uvěřit, že kriminalita, která je důsledkem současné krize, do Buenos Aires nepatří. Něco takového se může stát přece jen v Kolumbii. Přesto jen málo lidí je dnes schopných zabránit tomu, aby se stali obětí oloupení, často i násilného. Pachateli jsou téměř surrealistické postavy z neuvěřitelného prostředí - zhruba osmileté děti.

Jen v letošním roce bylo v argentinské metropoli a její provincii zabito přes čtyřicet policistů, kteří se snažili útokům zabránit. Nemá cenu se odvolávat na problémy argentinského hospodářství, ani na důsledky pádu právního státu a nastolení anarchie. Vláda by měla proti této potupě rázně zakročit. Zatím však nic takového není vidět.

Radka Průšová, Petra Lazáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru