Němečtí novináři informovali o migrační krizi správně, tvrdí vedoucí tamních médií
Uprchlická krize je v Německu v posledních několika měsících naprosto dominantním tématem. Média byla kritizována zvlášť po silvestrovských incidentech v Kolíně nad Rýnem, kdy o nich začala informovat s určitým zpožděním. Podle šéfredaktorů tradičních médií ale němečtí novináři dělali svoji práci dobře.
„Podle mě média neselhala, ale v médiích pracují lidé, kteří mají různé osobní perspektivy. Uprchlická krize je téma, které vyvolává spoustu emocí a které nám připomíná, že čistě objektivní žurnalismus přece jen neexistuje. I když kupříkladu novinář nepíše komentáře a názorově laděné texty, už jen výběr témat a argumenty, které nechá zaznít, ukazují přímo či nepřímo na jeho postoj.“
„O selhání médií bych nemluvil, ale zajisté se objevily případy, u kterých se lze ptát, zda byly dodrženy standardy novinářské práce. U tématu, jakým je uprchlická krize, takových případů bylo víc,“ říká Christoph von Marschall, diplomatický korespondent a člen vedení berlínského deníku Tagesspiegel.
Němečtí novináři během uprchlické krize dělali svoji práci dobře, hodnotí šéfredaktoři tamních tradičních médií. Mluvil s nimi zpravodaj Pavel Polák
Podle něj lidé důvěru v média neztratili. Počet předplatitelů neklesá.
„Jistý odstup lidí vůči médiím tu existoval vždy, ale obecně vzato patří média k institucím, které důvěru lidí mají. Vyplývá to i z průzkumů veřejného mínění a nijak dramaticky se to nezměnilo. Část společnosti si kritiku médií stanovila za svůj cíl, a protože to dělají nahlas, můžeme mít dojem, že nálada ve společnosti se změnila. Nemůžeme tedy říct, že by Němci ztratili důvěru v média,“ vysvětluje.
Podle Petera Langeho, který je šéfredaktorem veřejnoprávní rozhlasové stanice Deutschlandradio Kultur, je naprosto evidentní, že téma uprchlické krize přimělo média k mnohem hlubší sebereflexi.
„Musíme někdy přemýšlet, jak zodpovědně zacházet s informacemi. Dlouhou dobu panovala jak mezi novináři, tak úředníky shoda na tom nezdůrazňovat národnost pachatelů, protože stejně tak se to nezdůrazňuje u Němců. Po silvestrovských událostech v Kolíně nad Rýnem se o tom hodně mluvilo a společnost se na to dívá jinak. Je přesvědčená, že je zralá natolik, aby se věci pojmenovávaly pravým jménem,“ popisuje a dodává:
„A pokud se trestných činů dopouštěli převážně lidé ze severní Afriky, tak bychom to také měli říct. Nikdo by si ale neměl myslet, že všichni Severoafričané jsou zločinci, a neměl by je házet do jednoho pytle. O tom se teď hodně přemýšlí. Z mého pohledu to ale není žádná manipulace. Je to otázka, jak by mělo zpravodajství vypadat, aby nepodněcovalo předsudky a přitom stále jasně nazývalo skutečnosti.“
Neuvádění národnosti pachatelů má podle německého novinářského kodexu bránit šíření předsudků proti jiným národnostním skupinám. Má se uvádět jen tehdy, když je to pro daný případ důležité, jako to bylo třeba o silvestrovské noci v Kolíně. Oslovení šéfredaktoři shodně říkají, že v redakcích se o způsobu práce mnohem více diskutuje.
