Nenechám se zastrašit, říká slovenský bloger, který penzi zasvětil boji s neonacisty

ROZHOVOR: Jánu Benčíkovi je téměř sedmdesát a mohl by si užívat poklidného důchodu. Místo toho denně věnuje hodiny tomu, že na sociálních sítích sleduje profily slovenských extremistů a následně na svůj blog píše o tom, co tam vidí. Za to dostal ocenění Bílá vrána za občanskou odvahu a pozval ho k sobě prezident Andrej Kiska. Stinnou stránkou jsou obavy rodiny z odvety neonacistů.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ján Benčík při návštěvě prezidentského paláce na Slovensku. | Foto: Kancelária prezidenta SR

Když se řekne extremista, mnozí si představí mladého muže se širokými rameny a vyholenou hlavou. Jde extremistu poznat, když proti vám jde po ulici?

Většinou ne. Výrazné tetování nebo holá hlava nejsou samozřejmá poznávací znamení, protože mnozí mají holou hlavu díky přírodě nebo se jim takový účes líbí, ale s extremismem jinak nemají nic společného.

Extremistou tedy může být i někdo, do koho byste to nikdy neřekl?

Samozřejmě, fandí jim mladé dívky; ženy v domácnosti; babičky, které pečou koláčky a chovají vnoučata na kolenou. A při tom fandí Kotlebovi (župan Banskobystrického kraje a předseda krajně pravicové Ľudové strany Naše Slovensko - pozn. red.) a pracují pro něj.

Jak to myslíte „pracují“?

Hodně lidí je ochotno mu zadarmo roznášet letáky, pomáhat s přípravou akcí, napéct koláče nebo jít darovat krev. Nesmí u toho chybět stranické tričko, nějaká ta vlajka. A pak ukázat na Facebooku, jak darovali krev pro někoho, kdo má postižené dítě. Samozřejmě pro nějakou slušnou bílou rodinu, žádnou z osady.

Jan Benčík
Narodil se v roce 1948 v Bratislavě. Pracoval v geologickém ústavu, jako montážní technik, v městských novinách nebo v knižním nakladatelství. Od roku 2012 píše blog, na kterém se věnuje slovenským extremistům, zveřejňuje jejich statusy, fotografie a diskuse ze sociálních sítí. Za svou práci v listopadu 2016 získal ocenění Bílá vrána za občanskou odvahu a ve stejném roce ho na setkání pozval prezident Andrej Kiska.

Proč to podle vás dělají?

Některým stačí, když je někdo osloví a dá jejich životu smysl. Někdo jim dá pocit důležitosti, podá jim ruku, osloví je a oni se cítí potřební. Myslí si, že dělají něco, co je pro společnost užitečné, a jsou ochotni to dělat i zadarmo.

Jak jste se ke psaní blogu o extremistech vlastně dostal?

Začal jsem s tím někdy koncem roku 2012. Nejdřív jsem monitoroval konspirátory, protože se mi nelíbilo to, co publikují na sociálních sítích a na různých takzvaných alternativních stránkách či časopisech. A plynule jsem se dostal až k extremistům, protože i ti jsou na této scéně velmi aktivní a často sdílejí různé konspirační teorie.

Vždyť i do programu Kotlebovy strany se už dostalo nepovinné očkování. Pravicovým extremistům jsem se začal věnovat hlavně po posledních volbách. Musím se přiznat, že i mě šokovalo, že se dostali do parlamentu.

Čeho chcete dosáhnout tím, že budete zveřejňovat jejich jména, fotky a statusy?

Řekl bych, že jim svým způsobem nastavuji zrcadlo a chci ukázat jejich pravou tvář lidem, kteří je volili ne kvůli tomu, že by sami měli sklon k extremistickým názorům, ale proto, že se jim zcela oprávněně nelíbí současné poměry na Slovensku.

Slováci si připomínají začátek národního povstání, krajský hejtman Kotleba je proti

Číst článek

Dobře víme, že je tu korupce, že se z veřejných zdrojů krade ve velkém a nikdo za to není potrestán. Lidi jsou oprávněně rozzlobení a hledají východisko. Často jim chybějí informace, nemají o ně zájem a dají hlas někomu, o kom si myslí, že udělá pořádek. Že bouchne do stolu a všechny zavře. A dají hlas extremistovi, v němž extremistu ani nevidí. Právě na takové lidi se obracím, právě jim chci ukázat pravou tvář extremistů.

Takže trávíte večery tím, že procházíte facebookové profily?

Kdyby jen večery... Někdy to zabere deset dvanáct hodin denně. Většinou si to hledám sám, občas mi někdo dá zajímavý tip. A když usoudím, že někoho by bylo dobré ukázat veřejnosti, napíšu blog a nabídnu pohled na to, co ten člověk na sociálních sítích píše.

Ve výrocích či screenshotech, které jste zveřejnil, se často objevují věci, jež by šlo považovat za podněcování k nenávisti. Požádala vás o ně někdy policie?

V případě jednoho blogu se mi ozval sám vyšetřovatel z Trenčína. Byl to blog o Petru Krupovi, který chodí do parlamentu se zbraní. A jelikož neustále přibývaly apely, že blog je sice fajn, ale nic z něj není a je potřeba dát to na policii, postupně jsem ve třech várkách poslal své blogy na policii i na generální prokuraturu.

Vím, že na generální prokuratuře je vícero podnětů na zrušení Kotlebovy strany Ľudová strana Naše Slovensko a s tím jsem jim i nabídl svoje blogy, které tu scénu mapují. Oni to poté poslali na krajská policejní ředitelství a zatím mě oslovili tři vyšetřovatelé. Ve dvou případech už ale vím, že to bylo v podstatě zahrané do autu způsobem, který se mi vůbec nelíbil.

Jan Benčík při setkání s Andrejem Kiskou | Foto: Kancelária prezidenta SR

Co tím myslíte?

Trestní oznámení bylo odloženo jako neopodstatněné a vyšetřovatel argumentoval různými judikáty evropského soudu, které ale uplatňoval většinou nesprávně. Nakonec to uzavřel tím, že v ústavě je zakotvena svoboda slova a že takové lidi bychom měli spíš přesvědčovat než trestat.

Nepřipadá mi správné, když muž zákona, který má dbát na jeho dodržování, vyloženě ignoruje ustanovení trestního zákona, kde se jasně mluví o hnutích, které by neměly být akceptovány, nebo o popírání holokaustu.

Nevyvolalo to u vás pocit, že vaše práce byla zbytečná?

Člověk nesmí mít velká očekávání. Věřím, že i u této věci se to pohne, a vím, že i mnozí policisté mají zájem, aby to nekončilo takhle. Nenechám se takovými věcmi znechutit. Ale doufám, že se policie začne chovat trochu jinak, a stejně tak prokuratura.

Dokážete při zkoumání profilů extremistů najít ještě něco, co vás překvapí?

Těžko mě už něco překvapí. Naposledy jsem uveřejnil blog o jedné mladé dívce, kde jsem poprvé udělal výjimku a nenapsal její jméno a její tvář ze screenshotů vymazal. Lidé ale stejně přišli na to, kdo to je. U ní mě překvapilo, jak se vyjadřuje na adresu například uprchlíků. Abych to citoval: „Všechno bych to střílela nebo všechny dala do plynu.“

„ Kotleba má svou kvazigardistickou uniformu určitě naloženou do naftalínu a odloženou ve skříni i s černými botami, které by si asi velice rád obul a zaskákal v nich po svých odpůrcích. “

Neozval se vám někdo z lidí, o kterých píšete, aby se obhájil, nebo aby vám vyhrožoval?

Funkcionáři a členové Kotlebovy strany, o kterých píšu, jsou velice zdrženliví a nijak to nekomentují. Podle mě jsou instruováni, aby nepřilévali olej do ohně a aby za to nemohli být popotahováni. Neberou na lehkou váhu to, že na generální prokuratuře je více než 200 podnětů na zrušení jejich strany, což by je vyšlo dost draho. Nemohli by kandidovat v dalších volbách a nejspíš by přišli i o státní příspěvek.

Jeden z nich mi dokonce napsal, že to byl docela fajn blog, a poslal mi žádost o přátelství. Další ironicky napsal, že si ho konečně všimlo „naše sokolí oko“ a že se na tom s přáteli pobavili a nasmáli. Zeptal jsem se ho tedy, jestli se smáli i ti z jeho spolustraníků a funkcionářů, kteří si po mých blozích smazali své profily na Facebooku. Takoví byli minimálně čtyři.

Nevyhrožovali vám někdy?

Právě dnes (pátek 9. prosince - pozn. red.) jsem byl na policii vypovídat v souvislosti se dvěma trestními oznámeními, která jsem podal na dva lidi. Poté, co mi bylo uděleno ocenění Bílá vrána, mi napsali zprávu. Jeden z nich psal o tom, že pokud by mě potkal na ulici, tak mě ubodá. Druhý psal, že udavače a zrádce národa je třeba pochytat a pověsit „a i ty tak skončíš“. Poté, co jsem jeho výhružku zveřejnil na svém blogu, mi napsal, že mi nevyhrožuje, ale jen mi předpovídá skvělou budoucnost. Nakonec mi ještě poslal fotografii svého předloktí, kde má vytetovaný kolovrat. Z textu pod tím: „My Slované jsme nejsilnější a ty mezi nás nepatříš, udavači odporný.“

Předtím jsem podal trestní oznámení jenom na jednoho člověka a tím je Mário Reitman z Banské Bystrice, který bojuje jako žoldák v Doněcku na straně proruských separatistů. Ten před časem ukázal na své facebookové stránce ostrý náboj s mým jménem s tím, že ho má pro mě odložený, a ještě několikrát vyhrožoval, že se co nevidět objeví u mého bytu. Na něj byl vydán i zatykač, ale protože se nezdržuje na území Slovenska, bylo zatím trestné stíhání přerušeno.

Jak vaši práci kvůli výhružkam i věnovanému času vnímá vaše rodina?

Neřekl bych, že jsou proti, ale zcela přirozeně má manželka obavy o mně i o naše děti a vnuky. A i syn, který má své děti, se bál, aby si na nich nevybili zlost.

Vy sám nemáte obavy?

Jenom sebevrah nebo člověk, který ztratí jakýkoliv pud sebezáchovy, nemá žádné obavy, ale nenechám se jimi přece zastrašit ani odradit. Protože to je cílem jejich výhružek a urážek, abych s tím přestal. Tedy ne, nepřestanu a budu dál pokračovat v tom, co dělám.

Za ty čtyři roky, co se svému blogu věnujete, všiml jste si něčeho, co by extremisty spojovalo? Ať už je to rozzlobenost na systém, nebo například neúspěch v životě?

Mnozí z nich jsou skutečně neúspěšní, nezaměstnaní nebo se neuplatnili tak, jak si myslí, že by si zasloužili. Často si za to můžou sami a hledají vinu v jiných. Nejde ale generalizovat, že by to byli jenom neúspěšní lidé nebo nějací ztroskotanci. Něco je na tom přitahuje, ať už je to ideologie, nebo naděje, že oni udělají ve státu pořádek.

Kotlebův kraj v přebytku a bez závislosti na eurofondech? Přišel o miliardy, tvrdí aktivisté

Číst článek

Bez ohledu na to, co se o ní píše, se strana Mariána Kotleby, kterou mnozí z těchto lidí podporují, drží v žebříčku popularity zhruba na čtvrtém místě. Nenaplňuje vás to obavami, že by v dalších volbách mohla uspět ještě více?

Nic není vyloučeno, ale myslím si, že v každém státu mají extremisté kapacitu na nějakých 15 procent a to zřejmě nepřekročí. I když oni si výrazně věří. A hlavně u mladých lidí se podpora pohybuje nad 20 procenty, což je skutečně znepokojivé, protože kdo tu bude žít? Ti mladí, ne my.

Nějakou perspektivu tedy ta strana má a myslím, že slušní lidé by se měli spojit a mluvit o těch věcech otevřeně a postavit se jim tam, kde by se jim měli postavit. Nějaké vlaštovky už vidím. Nedávno se povedlo dvakrát zrušit koncert takzvaného národního zpěváka Ďurici a také neonacistické skupiny Krátky proces, která měla hrát v Trnavě. Naposledy byla zrušena přednáška Mariána Magáta, obdivovatele (Adolfa) Hitlera a popírače holokaustu v Brezně. Na základě reakcí veřejnosti, která posílala e-maily primátorovi a řediteli městského kulturního střediska.

Marián Kotleba se ale v posledních letech naučil výrazně pracovat se svojí image. Opustil uniformu a pochody a snaží se prezentovat jako standardní politik, který má svou minulost dávno za sebou. A zdá se, že to funguje.

Ano, jeho mimikry na mnohé účinkují. Ale dobře víme, že ať má chameleon jakoukoliv barvu, pořád je to jenom chameleon. Tak je to i s Kotlebou. To, co kdysi hlásal, nepopírá, jednou se vyjádřil, že je pořád ten stejný Marián Kotleba. Jenom se naučil, že není dobré říkat některé věci, které předtím říkal otevřeně, protože mu to může odradit část voličů. Nemluví tedy tak, nechodí v uniformě, ale svou kvazigardistickou uniformu má určitě naloženou do naftalínu a odloženou ve skříni i s černými botami, které by si velice rád asi obul a poskákal po svých odpůrcích.

Letos si vás kvůli vaší práci pozval do prezidentského paláce i prezident Andrej Kiska. Utkvělo vám v paměti něco z toho, co říkal?

Mluvili jsme spolu přibližně půl hodiny. Je to velice přátelský, příjemný a otevřený člověk, kterého zajímaly mé názory na to, jak na extremismus reagovat a jak s ním bojovat. Na základě doporučení jeho kanceláře jsem poslal některé věci přímo policejnímu prezidentovi.

Jak s extremismem tedy bojovat?

Nejvíce extremistům nahrávají poměry, které u nás momentálně jsou. Všichni sledujeme kauzu Bašternák a další. Valí se jedna za druhou. Lítají v nich desítky milionů a jako by nebylo žádného viníka, což lidi oprávněně zlobí a vyloženě to nahrává extremistům. Nejlepší by bylo, kdyby se politické poměry alespoň trochu znormalizovaly.

Eva Mošpanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme