Nepokojů v severoirském Belfastu se účastní i děti
Severoirští policisté jsou už třetí noc terčem extremistů. Na policejní hlídky v ulicích házejí zápalné lahve, ozbrojené složky se brání vodními děly.
Irští politici násilí odsuzují, nicméně nepokoje - zvláště přes noc - pokračují dál. Jde o nejhorší násilnosti za posledních dvanáct měsíců.
Nepokoje a střety protestantských loajalistů a katolických irských extremistů se ve větší či menší míře objevují každý rok v souvislosti s výročím vítězství Viléma Oranžského nad katolickým králem Jakubem II. Letos od něj uplynulo 320 let.
Podle zpráv z Belfastu tentokrát nepokoje vyprovokovali irští republikáni, kteří nemohou přenést přes srdce, že přes politická gesta usmíření stále protestantská menšina v Belfastu pořádá pochody na oslavu oranžského řádu a vítězství.
Katolíci se snaží stavět barikády a napadat příslušníky pochodů. Vzhledem k tomu, že jsou pochody předem ohlášené, má policie povinnost jejich účastníky chránit. Letošní nepokoje mají podle spolupracovníka Rádia Česko Ivana Kytky další zvláštnost.
„ Letos se nepokojů na straně irských republikánů účastní mládež, včetně devítiletých dětí. Jedno takové napadlo severoirského protestantského kněze. Dříve bývaly nepokoje v provedení ostřílených vlků tamější ostřílené komunity,“ popisuje situaci Kytka.
Policie přiostřila. Má nejvíce zraněných
Letošní střety jsou výrazně prudší, než bylo v posledních letech zvykem, a provází je větší násilí proti policejnímu sboru. Za uplynulé tři noci bylo zraněno přes 80 severoirských policistů.
„Včera v noci se dokonce ozývala v ulicích střelba ze strany protestujících irských republikánů, byť se ukázalo, že zbraň mířila spíše na policejní kameru, která snímala účastníky pochodu, než že by měla někoho zranit,“ dokládá dramatičnost bouří Ivan Kytka.
Policisté také museli netradičně sáhnout k agresivnějším zásahům, například k použití vodního děla, což také nebývá obvyklé. Šéf tamější police dokonce pohrozil, že bude muset přistoupit k zatýkání, což při minulých srážkách v ulicích nebyla taktika policie, vzhledem ke smířlivé politice.
Severní Irsko je podle Ivana Kytky evropskou rezervací náboženského rozdělení Evropy a historie náboženské nesnášenlivosti. „Je to tradice, která je nevykořenitelná a s každou novou generací mladých katolíků a protestantů se hlásí noví zájemci o vyvolávání pouličních nepokojů.“
Akce provází vysoká konzumace alkoholu, v ulicích hoří ohně. Pálí se jakési májky, na kterých visí britské nebo irské vlajky. „V tu dobu není radno vcházet do čtvrtí irských katolíků nebo protestantů, protože zde hrozí zranění,“ varuje Kytka.
Extrémisté se soustředí se na tradiční a předem schválené trasy pochodů nepolitické militantní organizace ostrého protestantství Oranžského řádu. Tím, že jsou trasy pochodů dopředu známé, extrémisté jsou na ně připraveni nosí na místa zátarasy, ze kterých staví barikády.
„Je to lokalizovaná záležitost, střety jsou omezeny na jednu, dvě, tři čtvrti a když přejdete z východního Belfastu do jižního, tak máte pocit, že jste v normálním civilizovaném městě. Když se vrátíte o několik ulic zpět, vypadá to jako kdysi na Divokém západě,“ líčí atmosféru nepokojů Kytka.
Podle Ivana Kytky většinou nepokoje rychle vzplanou a stejně rychle po výročí 12. července odezní, ale v případě krvavých konfliktů by mohly mít následky v podobě další eskalace násilí mezi protestanty a římskými katolíky.
