Nespokojená vlna arabského jara v Bahrajnu se stále vzdouvá

Zanedlouho to bude rok, co se vlna revolucí arabského jara přelila do Bahrajnu, malého království v Perském zálivu. Režim tehdy demonstrace tvrdě potlačil a na pomoc si přizval i armádu ze sousední Saudské Arábie. Protesty proti takřka absolutistické vládě královské rodiny ale nepřestaly a lidé se scházejí a demonstrují dál.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Bahrajnské nepokoje rok po potlačení demonstrací na Perlovém náměstí v Manamě očima zpravodaje Radiožurnálu Jaromíra Marka

Bahrajnské nepokoje rok po potlačení demonstrací na Perlovém náměstí v Manamě očima zpravodaje Radiožurnálu Jaromíra Marka | Foto: Jaromír Marek | Zdroj: Český rozhlas

„Poblíž vládních budov, na náměstích nebo v blízkosti rušných ulic, tam se scházet nesmíme. A nescházíme. Zrovna včera ale rozehnala policie podobné shromáždění slzným plynem a střelbou gumovými projektily,“ říká reportérovi Radiožurnálu Jaromíru Markovi Mohammed, mladý muž, který patří k organizátorům dnešní demonstrace.

Setkání zhruba tisíce lidí na předměstí hlavního města Manama oficiálně vlastně ani žádná demonstrace není. Aby organizátoři získali povolení, pořádají mítinky pod trochu komickým označením: seminář.

„Jasně, že je to prostě demonstrace, abychom ale měli klid, organizujeme ji jako seminář o lidských právech," usmívá se Mohammed.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jak vypadá situace v Bahrajnu rok po potlačení demonstrací na Perlovém náměstí v Manamě, zjišťoval zpravodaj Radiožurnálu Jaromír Marek

Jisté znaky semináře ale shromáždění přece jen má. Lidé sedí na připravených židlích a na podiu se střídají řečníci, muži i ženy. Mohammed mě představuje padesátníka s knírem, který prý nechybí na žádném mítinku, ať už je povolený nebo ne. Má pro to pádný důvod.

„Toto je můj syn… Bylo mu jedenadvacet let, studoval na technice a měl se stát inženýrem,“ ukazuje na velký portrét mladého muže a pokračuje ve vysvětlení:

„Po prvních násilnostech vystoupil král v televizi. Omluvil se za dva zabité a slíbil větší svobodu. Druhý den se lidé opět shromáždili a vojáci do nich znovu stříleli. Zůstalo pět mrtvých. Mezi nimi i můj syn Mahmúd. Ani po roce není střelba vyšetřena. Nevíme, kdo zabil mého syna. Nejspíš nikdo.“

Ikona a mučedník Mahmúd

Mahmúd se pro demonstranty stal jedním z mučedníků a pod jeho obrazem se scházejí. Bratr zabitého mezi nimi ale není.

„Pracoval jako policista. Když jeho bratra zabili, odmítl druhý den nastoupit do služby. Posadili ho do vězení a tam je doteď,", popisuje rodinný příběh otec.

Protesty trvají v Bahrajnu už téměř rok. Někdy se zvrhnou v násilné střety s policií, občas zablokují demonstranti rušnou ulici zapálenými pneumatikami. Všechny protesty se odehrávají na předměstích hlavního města Manamy.

Bahrajnské nepokoje rok po potlačení demonstrací na Perlovém náměstí v Manamě očima zpravodaje Radiožurnálu Jaromíra Marka | Foto: Jaromír Marek

Perlové náměstí, kde protesty začaly, je stále policejně uzavřené. Napětí ve společnosti nepolevuje. Lidé chtějí změny.

„Někteří chtějí konstituční monarchii, jiní odstoupení vlády. Všichni požadují demokracii a respekt k lidským právům,“ říká Mohammed.

Je však na místě zamyslet se nad tím, co si po zkušenostech s vývojem porevoluční Libyii nebo Egyptě představují pod pojmem demokracie lidé v Bahrajnu.

„Když říkají, že je tady svoboda, tak proč si nemůžeme vybrat vládu tak jako kdekoliv na světě? Předseda vlády sedí na své židli už dvaačtyřicet let, to nemá obdobu,“ rozčiluje se jeden z demonstrantů.

Totalitní monarchie

Lidem v ulicích vadí, že veškerou moc má v rukou král a jeho rodina. Ovládá ekonomiku i armádu, parlament i soudy. Slibované reformy nespokojeným nestačí.

Mezi odpůrce režimu se zařadil i Khalil Almarzooq, bývalý místopředseda parlamentu, ze kterého odešel na protest proti krvavému potlačení demonstrací loni v únoru.

Bahrajnské nepokoje rok po potlačení demonstrací na Perlovém náměstí v Manamě očima zpravodaje Radiožurnálu Jaromíra Marka | Foto: Jaromír Marek

„Odstoupil jsem, protože Bahrajn je totalitní stát, kde veškerou moc drží v rukou král a jeho rodina. Moc politickou, ekonomickou i soudní. Žádné z reforem, které provedl nebo jen slíbil, tento fakt nemění. Tato země potřebuje změnu,“ říká kdysi prominentní politik.

Prostranství v Manamě se mezitím zaplnilo lidmi, jsou zde ženy i muži, staří i mladí. Dav čítá už nejméně pět tisíc hlav. Takto se scházejí už celý rok, a jak všichni prohlašují, scházet se budou dál. Teď před blížícím se výročím násilného potlačení demonstrací na Perlovém náměstí ještě častěji.

„Lidé říkají, že nemáme co ztratit, už jsme přišli o všechno - o naše syny, rodiče, o práci… Musíme v našem boji za demokracii a lidská práva pokračovat až do konce,“ uzavírá Mohammed.


Zvětšit mapu

Jaromír Marek, Marína Dvořáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme