Nevidomým v Kosovu má pomoct i projekt Člověka v tísni
Žít se zdravotním handicapem vyžaduje velkou vůli a vytrvalost. V Kosovu je to ale ještě o něco těžší. Nevidomý tu má zatím od státu pouze nevelký invalidní důchod. Chybí tu infrastruktura a vůbec celková koncepce péče o handicapované.
Kosovo teprve nedávno začalo fungovat jako samostatný stát, a tak se spousta věcí i v oblasti péče o postižené teprve plánuje nebo rozbíhá. Pomoci nevidomým by měl v této malé zemi i dvouletý projekt Člověka v tísni, který financuje Česká rozvojová agentura.
„Nejvýraznější zaměření tohoto projektu je hlavně na informační technologie, aby v deseti pobočkách po celém Kosovu informační technologie mohli nevidomí využívat,“ přiblížil Ondřej Nádvorník, koordinátor projektů Člověka v tísni v Moldavsku a na západním Balkáně.
Projekt myslí i na sociální rehabilitaci lidí, kteří o zrak přijdou v pozdějším věku. Asociace nevidomých a slabozrakých v Kosovu eviduje asi 5 tisíc lidí se zrakovým handicapem. Zatím tu je jen jediná speciální škola v Prištině. V současné době se asociace soustředí na prosazení zákona, díky kterému by získali nevidomí v Kosovu lepší postavení.
Měsíční důchod 45 eur
„V tuto chvíli mají nevidomí v Kosovu nárok pouze na invalidní důchod, ten je 45 eur měsíčně. Když se nám podaří zákon zavést do praxe, získali by další výhody. Bez něj to půjde těžko. Nevidomí mají u nás také zdarma lékařskou péči, ale musí si platit třeba jízdné, nemají ani úlevu na spotřebu elektrické energie, i tohle zákon řeší,“ vysvětluje Mexhit Foniqi, výkonný ředitel kosovského sdružení nevidomých a slabozrakých.
Činnost této organizace se podařilo obnovit po válce a její členové přijeli do Česka nabírat zkušenosti. Mezi nimi i její prezident Bujar Kadriu: „Na mě udělal největší dojem propracovaný systém dopravy pro nevidomé. Líbila se mi signalizace na křižovatkách, v tramvajích a v metru. Také obdivuji informační technologie, které tu používáte. Zdá se mi, že váš stát se k nevidomým chová velmi dobře.“
V Kosovu totiž zatím chybí i základní pomůcky. Práce s vodícími psy v jednom z výcvikových středisek oslovila i Habida Hajrediniho, který se v kosovské vládě stará právě o problematiku handicapovaných. „Navštívili jsme tady školu pro výcvik vodicích psů. To se mi hrozně líbilo, V kosovu tohle vůbec neznáme, nikdo tam psa jako pomůcku nepoužívá,“ uzavřel Hajredini.
