Oblast, kde vládne průmysl. ,Rakovinová ulička‘ v USA ničí životní prostředí, klima i zdraví místních
Když vyrazíte z města New Orleans podél Mississippi směrem na západ, projíždíte takzvanou Rakovinovou uličkou. Místní tak nazvali víc než stokilometrový pás chemických závodů postavených v místech, kde žijí chudí, převážně černošští Američané, kteří jsou často nemocní a dříve umírají. Oblast, kde vládne průmysl citelně poškozující tamní životní prostředí i světové klima, se ale táhne ještě mnohem dál na západ.
Podle aktivistky Roishetty Ozaneové mají v oblasti vyšší výskyt astmatu, ekzémů i dalších kožních chorob a také hodně případů rakoviny.
Ozaneová se angažuje třeba v organizaci Zdravý záliv a sama založila Vessel Project, který se snaží propojovat lidi a celé komunity a pomáhat chudým stiženým v jihozápadní Louisianě dopady petrochemického průmyslu anebo třeba hurikánem, po kterém přišli o střechu nad hlavou.
„My jsme tu na začátku a na konci cyklu – trpíme dopady těžby a zároveň dopady změny klimatu, kterou fosilní paliva způsobují. Ale nejen to. Podobně je tu i hodně továren na plasty. A když se pak podíváte na naše pláže, jsou plné plastů. Snažíme se proto i skoncovat s plasty na jedno použití,“ popisuje Ozaneová.
Podle aktivistky jde také o rasovou otázku. Černošské komunity podle ní dopady krize trpí více.
„Týká se to tu hlavně chudých černošských komunit. Když jste černoši, hrozí vám klimatické a environmentální bezpráví víc. A taky tu pořád máme i ten klasický rasismus – ve Westlake ve čtvrti, kam chodí moje děti do školy, žije jediný běloch – a ten schválně vyvěšuje konfederační vlajku. Je to symbol – nemám vás rád, nechci vás tady,“ popisuje Ozaneová.
Nikdo tu nežije
Stojíme spolu teď o kus dál, uprostřed trosek bývalého města Mossville, kde taky bydleli převážně černoši. Vidíme tu dávno opuštěný veřejný bazén či dětské hřiště. Nikdo tu už nežije a ve vzduchu je cítit proč.
Válka na Ukrajině probudila byznys s LNG jako Frankensteinovo monstrum, říká americký aktivista
Číst článek
Roishetta říká, že podle druhu zápachu jde poznat, ze které z mnoha okolních továren zrovna přichází. Ten dnešní připomíná zkažená vajíčka. Je tu několik fabrik na PVC a k tomu rafinerie a také nákladové nádraží. Místní kvůli tomu byli často nemocní a nakonec už se tu nedalo žít vůbec.
„Hodlám bojovat za to, na co mám coby Američanka právo. Tedy dýchat čistý vzduch, pít nezávadnou vodu a zůstat přitom se svými šesti dětmi ve své komunitě. Naši předci se zbavili otroctví tím, že se organizovali. A já se díky tomu taky cítím silná. Slavíme i úspěchy, některé plány na další továrny zkrachovaly,“ říká Ozaneová.
Válka jako záminka?
Na současný vývoj má podle ní vliv také válka na Ukrajině.
„Teď používají coby záminku válku na Ukrajině a jen v našem regionu navrhovali osm terminálů na zkapalněný plyn. Cílíme třeba i na banky. Tvrdí, že chtějí podporovat Afroameričany, jenže pak financují takové projekty. A lidem ve vaší zemi bych chtěla říct, že dokud se těžby fosilních paliv nezbavíme úplně, nebudeme v bezpečí nikdo,“ dodává místní obyvatelka a aktivistka.
Roishetta tím naráží na klimatickou krizi, která se tu projevuje dramaticky. Mnoha lidem tu boří domovy stále ničivější hurikány. Lidé tu podle ní kvůli počasí a rozkolísanému klimatu trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Jakmile teď v červnu začne sezóna hurikánů, mnoho lidí popadnou úzkosti.
Téměř mrtvý byznys s LNG v Americe opět ožívá. Víří debatu mezi aktivisty, společnostmi a politiky
Číst článek
„Klimatický stav nouze, ve kterém jsme se ocitli, by vůbec neměl být politicky rozdělující otázkou. Je to problém všech. A lidi kvůli tomu denně umírají. Naše pobřeží stále víc pohlcuje oceán. A k tomu ty hurikány. Přirozenou obranou proti nim jsou mokřady, stromy, vegetace. Když ale zaslepení penězi všechno betonují, jak se to tu děje, o tu obranu nás připravují a ještě tím efekty hurikánů zhoršují,“ podotýká Ozaneová.
Svou roli v problému podle místní obyvatelky zastává také politická reprezentace.
„Prezident Biden vykládá, jak máme být brzy uhlíkově neutrální. Jak to chce dokázat, když schvaluje projekty jako v našem regionu terminál na zkapalněný plyn, který se bude roky stavět a pak může až třicet let fungovat? To nemůžeme dokázat,“ uzavírá Roishetta Ozaneová, matka šesti dětí a bojovnice proti petrochemickému průmyslu v oblasti Mexického zálivu.
