Nezákonné přistěhovalce z Česka potkáte i v Tennessee
Minulý týden americké úřady zadržely při razii proti nezákonným přistěhovalcům Čecha, který ani po dvou letech od soudního nařízení neopustil Spojené státy. Je to ale stále kapka v moři. Bez ohledu na riziko problémů s imigračními úřady je ve Spojených státech už přes 12 milionů nezákonných imigrantů, mezi nimi i desetitisíce Čechů. V Deníku zahraničních zpravodajů se jim věnuje redaktor Českého rozhlasu v Americe Alexandr Pícha.
Potkat v Americe české přistěhovalce není nic neobvyklého. Nedávno jsem si z roztržitosti zabouchl klíče v autě, takže mě nakonec musela přijet vysvobodit servisní služba. Když ale mechanik odborně otvíral dveře auta, můj Chevrolet ho považoval za vetřelce a začal zběsile houkat. Mechanik sebou cukl a hezky česky zaklel.
Hluboko v americkém vnitrozemí zazněla i nevysílatelná česká slova jako pohlazení. Jakmile mechanik mou houkající bestii překonal, dali jsme se samozřejmě hned do řeči. Petr, příjmení říct nemohu, mi celkem bez okolků prozradil, že je, jak se tu říká, ilegál.
Petrův osud je typický pro desetitisíce nezákonných přistěhovalců z Česka. Přijel sem na prázdninovou brigádu, ale zalíbilo se mu tady natolik, že zůstal. Když mu pak vypršelo jeho vízum, nastala hra vabank. Pokud by odletěl do Česka, nemusel by už vízum dostat a hrozil by mu problém s imigračními úředníky.
A tak zůstal. Z doby brigády měl registrační číslo a díky liberálním úřadům v Tennessee dostal řidičský průkaz, který tu namísto různých občanek slouží jako jediný osobní doklad. Petr tu platí daně a má dokonce malý prosperující servis. To všechno ilegál může, protože úřady v Tennessee i jinde zajímá jen to, jestli jste spořádaný občan. To, jestli jste ilegál, je přece věcí vzdálených federálních imigračních úřadů.
Od Američanů tak Petra odlišuje jen to, že nemá americký pas, takže už nemůže vycestovat bez rizika, že se nevrátí. Petr si ale libuje, že tahle země je větší než celá Evropská unie, má spoustu příležitostí a jeho čeští kamarádi za ním mohou cestovat bez problémů. Trochu hořkosti je v něm ale také. Jeho staří rodiče si na cestu přes Atlantik netroufnou, a tak se s nimi neviděl už osm let.
Zeptal jsem, jestli to stojí za to. Petr se zamyslel a zahoupal rukama jako pomyslnou váhou: "V Americe je tvrdší konkurence, všechno jsem si musel vydřít, ale je tu víc slunce a volnosti, míň závisti a lidé jsou tu přátelští." řekl mi. Jednou Petr možná svůj podnik prodá a vrátí se. Zatím má ale tahle země takové kouzlo, že vás tu prý život baví nejvíc, i když jste ilegál.
