Přelety vojenských letadel, džípy, historické uniformy. Francie si připomíná 75 let od vylodění v Normandii

Přelety vojenských letadel, džípy na dálnicích, vlaječky u domů a lidé v historických uniformách. Tak to v těchto dnech vypadá v Normandii, kde si připomínají 75 let od vylodění spojenců. Takzvaný Den D bude sice až ve čtvrtek, slavnostní obřady už ale začaly hlavně v menších městech nedaleko francouzského pobřeží.

Od zpravodaje z místa Normandie (Aktualizováno: 13:28 5. 6. 2019) Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celou reportáž Martina Baluchy z francouzské Normandie

Památník padlým výsadkářům a v řadách nastoupení američtí, francouzští i němečtí vojáci. Tak vypadal slavnostní obřad ve městečku Picauville, kterého se zúčastnilo i několik veteránů. „Střelili mě na 27. misi a pak mě zajali. V zajetí jsem byl asi den a půl a pak se mi Němcům podařilo uniknout,“ říká veterán James Scott.

James Scott je z Nového Mexika ve Spojených státech. Ve druhé světové válce bojoval jako pilot hlavně v Belgii a v Německu. Teď mu je 95 let. Přesto si velmi dobře pamatuje, jak ho Němci zajali i podruhé. Skupina Němců, která Jamese Scotta zajala, se nakonec vzdala Američanům a on se opět dostal ke svým krajanům.

 „Můj děda byl inženýr. Ve druhé světové válce získal dvě purpurová srdce. Dvakrát ho postřelili. Sloužil po celé Evropě,“ popisuje Kristof Rixman, který slouží u amerického letectva. Do francouzského Picauville přijel z americké základny Ramstein v Německu.

,Na ženy jsme nezapomněli‘

Památku padlých vojáků přijel uctít i dvaasedmdesátiletý francouzský voják Frigout Fernand. „Tohle je jediný způsob, jak vzdát hold těm dvacetiletým mladíkům, kteří sem přišli ve svých dvaceti letech a umírali tady, abychom my dnes mohli žít ve svobodě a v míru,“ říká.

Frigout Fernand sloužil jako výsadkář v severofrancouzském městě Castres. Do Picauville přijel i se svou vnučkou Alexií, která ho všude doprovází v dobových šatech.

„Vše, co mám dnes na sobě, je původní. Klobouk i kostým jsou ze čtyřicátých let. Jsem pyšná, že je dnes můžu mít na sobě. Jsem tu, abych připomněla všechny ženy, které zažily válku. Hodně se mluví o mužích, vojácích, ale už méně o ženách. Jsem tu, abych všem těm ženám dala najevo, že jsme na ně nezapomněli,“ říká Alexie.

„Cítím tu z každého entusiasmus. Jde vidět, že Francie tím žije. Je neskutečné vidět na vlastní oči ty mašiny, stroje, lidi,“ říká 31letý Tomáš Medelský, který do Normandie přijel i se svými příbuznými z Prahy a z České Lípy. Ve Francii zůstanou do soboty a pak se v karavanech vydají znovu na 1400 kilometrů dlouhou cestu domů.

Martin Balucha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme