Norsko přemýšlí nad vstupem do EU
Po rozšíření EU zbývá už jen málo zemí v Evropě, které stojí mimo největší světový sjednocený trh. Mezi ně patří také Švýcarsko, Lichtenštějnsko, Island, či Norsko, i když i tyto země jsou těsně spojeny s EU, a to prostřednictví EHP - Evropského hospodářského prostoru. Ale také v těchto zemích se stále diskutuje o výhodách, či nevýhodách členství v Unii, o tom, zda vstoupit nebo zůstat za branami. Důvod pro a proti norských politiků mapuje v následující reportáži náš zpravodaj, který se minulý týden vrátil z Osla.
"I když jsme jak víte mimo tento klub, stále se cítíme být Evropany; byli jsme u vás s manželkou v roce 1968, hodně jsme diskutovali s mladými o politice, a na tom se nic nemění ani dnes, ale mnoho lidí a já také, zůstáváme raději mimo onen klub EU," říká na úvod poslanec norského Stortingetu za Socialistickou levicovou stranu, Bjorn Jacobsen a vysvětluje: "Myslím, že si prostě nemůžeme vstup dovolit kvůli našim rybám. Pak bychom totiž museli přenechat kontrolu nad těmito zdroji EU. A to by mělo velice špatný dopad na norskou ekonomiku", tvrdí Bjorn Jacobsen, podle něhož by zejména populace lososů byla nemilosrdně vytěžena, bez ohledu na ochranu zdrojů pro příští generace.
Proti členství v Unii hovoří také to, že členské země předávají své pravomoci Evropskému parlamentu, pak bude třeba jednotné armády a samozřejmě i hlavy EU, evropským prezidentem by se tak mohl stát Berlusconi, což je pro Bjorna Jacobsena naprosto nepřijatelné a do třetice je pro něho důvodem proti EU, jednotná měna: "Máme platební karty, takže pro obyčejné lidi není problém si peníze vyměnit. Skutečný problém s eurem je v tom, že jednotlivé země nemají kvůli němu možnost vést vlastní ekonomickou politiku, včetně určení úrokových sazeb a podobně."
"Já si myslím, že by Norsko mělo být součástí EU," zdůrazňuje naopak Hakon Blankenberg, z opoziční Strany práce. "Norsko tam přece patří jak ekonomicky, tak politicky. Tím ovšem neříkáme, že nejsou věci, které by se neměly změnit. Ale EU je živoucím mechanismem, který formují politické priority stanovené voliči jednotlivých členských zemí a jejich vládami."
Také Strana práce uznává, že rozhodující pro Norsko je ochrana jeho zemědělství, resp. rybolovu a přírodních zdrojů, ale: "Není třeba si myslet, že to zvládneme nejlépe sami. Naším cílem by mělo být vytvoření celoevropské nebo alespoň regionální strategie, a toho můžeme dosáhnout se zeměmi, jejichž výsostné vody sousedí s našimi snáze v rámci EU, na příslušných evropských fórech," oponuje euroskeptikům poslanec norského Stortingetu Hakon Blankenborg. Navíc v EU se nyní diskutuje o budoucnosti, o nové ústavě a Norsko nemá do toho co mluvit: "Sedíme na tribunách za pomezní čarou a jen sledujeme, co Evropané dělají. Myslím, že už je třeba znovu předložit otázku členství voličům v referendu."
Norská vládnoucí strana Křesťanská lidová strana premiéra Kjella Magne Bondevika se hodlá otázkou referenda skutečně zabývat v nejbližší době. Bjorn Jacobsen z opoziční Socialistické lidové strany je ale neoblomný: "Měli bychom si počkat, co se vlastně v EU stane. Protože sama neví, kam kráčí. Neví se, jak skončí integrace, zda nepůjde o několika rychlostní Evropu. A ani jste se ještě nerozhodli, jaká bude ústava!"
Který z názorů politiků nakonec převáží, je ale zcela na voličích a jejich hlasování v příštím referendu, na tom se shodují vládní i opoziční strany.
