Rusové mají databáze aktivistických Ukrajinců. Něco podobného mohou mít i na nás, říká novinář Vlach
Ruskými vojsky obležený Mariupol jde i v tuto chvíli opustit, popisuje novinář a válečný zpravodaj České televize Tomáš Vlach. „To se tam děje celkem běžně – tedy pokud se člověk chce dostat na ruské území. Překážka je ale v tom, že každý civilista musí být tzv. vyfiltrován. Funguje to tak, že je prověřen databází policie, nebo je poslán do filtračního tábora. Tam pak může strávit dva dny nebo také měsíc, než se vše vyjasní,“ dodává.
Opustit město na ukrajinské území už ale není snadné. Každý musí projít prověřením v ruské databázi.
„Pokud nevznikají nějaké otázky – tedy jestli se nepohyboval v podezřelý čas na podezřelém místě, což ale může znamenat cokoli, tak je jen na vůli toho, kdo prověřuje,“ říká v Osobnosti Plus.
Ti, co „projdou“, jsou tak podle toho, co novinář ví, nasměrováni na doněcké separatistické území, odkud pak vede snadná cesta do Ruska. „Ale dostat se na ukrajinské území je složité.“
To, co ví o filtračních táborech, pak popisuje slovy: „Přebývají tam v nějakých prostorách – zřejmě jde o vojenský tábor, nebo dokonce věznice. Úplně přesně nevíme, jaké jsou tam podmínky, nicméně tam se jich vyšetřovatelé z ruské Federální bezpečnostní služby ptají, jestli mají sami nebo jejich příbuzní něco společného s armádou nebo jestli nebyli aktivisté či na ně nemají spojení.“
Rusové vědí, kdo je kdo
Probíhá i osobní prohlídka a policii zajímají známky po nošení zbraní či po střílení.
„Vše má své souvislosti a osobně mne udivilo, jak na to byli připraveni. Podle svědectví místních mají databáze Ukrajinců a přesně vědí, kdo například byl proukrajinským aktivistou. Tyto lidi ,sebrali‘, hned jak přišli. Dobře věděli, kdo je kdo. To ale znamená, že museli informace sbírat předem, zřejmě už několik let.“
„A kdyby přišli sem k nám, tak samozřejmě asi budu jedním z těch, které si pak vyfiltrují mezi prvními a na které si ,vyšlápnou‘,“ uvažuje novinář Vlach.
Připomíná, že americká tajná služba ještě před invazí varovala, že si Rusové chystají tábory pro nepřátele režimu.
„Což se teď ukazuje jako pravdivé. Mám takovou obavu, že se něco podobného chystá i na nás. Kdyby přišli k nám, tak s tím musíme počítat – a zřejmě tam probíhá proces, který může být daleko větší než Ukrajina.“
To, co se pak dál děje s Ukrajinci po pobytu ve „filtračních“ táborech, to opravdu nikdo neví. Podle Vlacha je problém v tom, že tady oficiálně nejde o válečné zajatce.
Kyjev zveřejnil jména a snímky deseti ruských vojáků podezřelých ze zločinů v Buče
Číst článek
„Oni nejsou oficiálně kombatanty (příslušníky ozbrojených sil státu), takže nejsou ani zajatci. Tím pádem se na ně nevztahují ani výměny a bude těžké je tam případně zahrnout.“
Buča
V tuto chvíli se synonymem pro největší zvěrstva stalo město Buča. „Osobně jsem v Buče nebyl, protože mne odstrašilo, když jsem viděl tu masu novinářů, která fotografovala ta mrtvá těla. Byla to skutečně stovka fotografů, která stála za páskou – tehdy jsem si řekl, že do toho nejdu. Využijeme jiné záběry, které nebudou mé.“
V Boroďance už šlo o něco jiného. „Lidé tam byli pohřbení pod sutinami a nikdo jim nepomohl. Protože to Rusové asi zakázali a neumožnili, aby jim někdo pomohl,“ popisuje Vlach. „O tom se mluvit ale musí a pro novináře je důležité to i vidět, aby se vyloučily různé spekulace, že to udělal někdo jiný nebo že to bylo nějak nastražené.“
NATO počítá s dlouhodobou podporou Ukrajiny. ‚Válka může pokračovat měsíce a roky‘
Číst článek
„A pak mluvíte s pěti deseti svědky, kteří říkají, že se Rusové chovali příšerně. Nemluvě o rabování obchodů, což se tam běžně děje a je to tam vlastně asi ten nejmenší zločin, nad kterým se už nikdo ani nepozastavuje. Dějí se tam větší zvěrstva,“ dodává s tím, že ale nechce, aby se hovořilo o kolektivní vině, protože každý skutek má své viníky.
„Označovat ruskou civilizaci za barbarskou, což tady od některých médií vidíme, je něco podobného jako v roce 1945 s Němci – a viděli jsme, kam až to došlo.“
Zároveň se domnívá, že by Rusové měli dostat šanci na uvědomění si, kdo jim doopravdy vládne. „Měli by dostat šanci se vzpamatovat a sami to reflektovat,“ nabádá.
Reportovat dění z války změnilo i samotného Tomáše Vlacha. „Nejsem tam nepřetržitě, ale jsou to výjezdy. Bylo jich asi šest od začátku roku a čtyři za války – a vůbec se mi tam nechce. Protože vím, že tam zas budeme někde běhat během ostřelování... Ale zdají se mi sny a nemám už jiné než o válce,“ přiznává.
Celou Osobnost Plus Barbory Tachecí najdete v audiozáznamu.
