Novinářovy oči ve válečné zóně: fixeři musí být připravení na všechno. I nasadit život
REPORTÁŽ. Fixer je termín důvěrně známý všem zahraniční zpravodajům a novinářům. Často dokonce ovlivní i vyznění jejich zpravodajství. Bez fixera se totiž ve válečných zónách nebo při výjimečných událostech neobejdou. Fixeři perfektně znají místo, mají rozsáhlou síť kontaktů a mluví cizími jazyky. Reportérům pak slouží jako průvodci, řidiči i tlumočníci v jedné osobě. Nasazují při tom vlastní život.
Na předměstí Mosulu nás na kontrolním stanovišti zastavují ozbrojení vojáci a jen fixer vedle mě ví, jaké přesně jednotky to jsou a na koho se odvolat. Díky tomu můžeme pokračovat dál.
Zahraniční zpravodaj či reportér často potřebuje fixery. Jsou to místní průvodci, kteří perfektně znají terén, mají spoustu kontaktů a tlumočí z místních jazyků. S jedním fixerem natáčel Štěpán Macháček
"Fixer musí mluvit perfektně anglicky, musí být dobrý řidič - měl by mít terénní auto 4×4, protože spousta míst leží mimo asfaltové silnice - a musí intenzivně sledovat události, aby byl schopný zavézt novináře na správné místo, vyřídit průchod přes kontrolní stanoviště různých ozbrojených sil," vysvětluje Fajsal Džabar po návratu z Mosulu v jedné kavárně v Erbílu. "Fixer je ostatně zodpovědný za novinářovu bezpečnost. Musí ho dovézt třeba až do míst bojů a v pořádku ho zase vrátit zpátky."
Fajsal je vystudovaný geolog, má své zaměstnání a navíc žije převážně v zahraničí. Fixera teď dělá proto, že ho samotného boje o rodný Mosul zajímají. Kromě občasných nedorozumění s vojáky se zatím Fajsal do vyloženě nebezpečné situace nedostal. Připravený prý ale musí být na všechno. Sám je sunnitský Arab přímo z Mosulu. Většina fixerů jsou tu ale Kurdové z autonomního Kurdistánu.
Mosul po osvobození: 'Všichni dobře víme, kdo byl s Islámským státem,' vypovídá šéf zpravodajství milic
Číst článek
Podle Fajsala přitom fixer výrazně ovlivňuje novináře samotného. "Kurdští fixeři ovlivní novináře svým pohledem na věc, to je přirozené. Ale pohled sunnitských Arabů, a hlavně pak nás přímo z Mosulu, tím pádem zůstává upozaděný," myslí si Fajsal. Jako fixer začal prý pracovat právě proto, aby poskytl zahraničním novinářům i svou perspektivu.
Kurdskou fixerkou je například Lína Issová. Vystudovala žurnalistiku v syrském Damašku a teď už několik let spolupracuje s cizími štáby a novináři tady na severu Iráku. "První rok jsem si jen vytvářela síť kontaktů. Setkávala jsem se s generály kurdské pešmergy, irácké armády, prostě jsem si budovala základ, na kterém teď při své práci stavím," říká. Dnes už jen vytočí číslo velitele té které jednotky a všechno okamžitě zařídí. Znají ji tu všichni.
"Vojáci a důstojníci nejsou během bojů normálními lidmi v normální situaci. Člověk je musí umět o svých záměrech přesvědčovat, že novinář někam opravdu potřebuje. Přesvědčování je jedna ze schopností, které fixer musí ovládat."
Lína byla zpočátku jedinou fixerkou - dívkou v celé oblasti a lehké to neměla. "Vojáci pustili do konfliktní zóny všechny muže, mě ale ne. Kdyby totiž v bojích zemřela žena, byl by to pro ně velký problém," vysvětluje.
Fixer ve válečné zóně nasazuje život. Musí vyhovět přáním novinářů, kteří dnes už zcela běžně chtějí natáčet válku v přímém přenosu. "Asi před týdnem jsem jela s novináři do čerstvě osvobozených míst Mosulu, byli jsme se podívat v areálu univerzity a byl s námi důstojník armády. Najednou mi kolem ucha proletěla kulka. Někde byl schovaný ostřelovač. Padla jsem k zemi, odplížili jsme se mezi budovy, a tam jsme tři hodiny čekali, než vojáci oblast vyčistí," vzpomíná Lína na svou prý zatím nejhorší zkušenost.
