O Česko je na mládežnickém festivalu v Turecku zájem
Akademický školní rok pomalu končí a univerzity využívají tuto dobu k pořádání studentských festivalů. Například v turecké Antalyi slaví studenti celý týden. Včerejší odpoledne patřilo hlavně hostům ze zahraničí. Zastoupení mělo i Česko a české studentky ostudu neudělaly. Nabízely třeba smažené koblihy nebo perník a u jejich stolu bylo celé odpoledne plno.
„Celý týden tady probíhá mládežnický festival. Letos se koná už počtvrté a my tady budeme mít takové mezinárodní stanoviště, kde budou všichni prezentovat svoje země a svoje univerzitní města. Máme tady i ochutnávku jídel. Například vánočního cukroví s rumem, protože rum tady neznají, tak to bude pro ně něco zvláštního.“ popsala pro Rádio Česko festival třiadvacetiletá studentka Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Martina Borovcová.
Reportáž o studentském festivalu v Turecku připravila pro Rádio Česko spolupracovnice ČRo Julie Urbišová.
Pro ni a další studentku Denisu Hendrychovou je festival jednou z posledních akcí, která je na Akademické univerzitě provází. Jsou tu už od září minulého roku. Jak prozradily Rádiu Česko Turecko si vybraly proto, že je to úplně odlišná kultura, kterou v Čechách jen tak nepoznají.
„Hlavně, když vidíme nějaký dokument v televizi nebo si přečteme něco na internetu, rozhodně to není ta reálná tvář, takže to jsme chtěly poznat. A to, že je tady moře a sluníčko drtivou většinu roku, to je jen důvod navíc,“ uvedla Martina.
Dosavadní devítiměsíční zkušenost studia v zahraničí si pochvaluje i Denisa, i když přiznává, že Turci nejsou právě nejspolehlivější a že každodenní život s řádem, jaký znají z Česka, se tu mění v neustálý zmatek. Jak sama říká, před odjezdem do Turecka ji původně odrazovala i rodina.
„Než jsme odjížděli, tak všichni byli vystrašení, že nás někdo ukrade, zabije nebo odveze. Možná je to rozdíl, že jsme v turistickém centru, že kdybychom byly někde jinde, tak by to bylo něco jiného,“ řekla.
Začátky byly náročné
První dva týdny byly ale podle ní náročné. „Autobusem, i když je tam nápis, kam chceme jet, tak řidič nás stejně odveze jinam. Měsíc jsem hledala, kde můžu hrát volejbal, měsíc jsem čekala, než začne škola, pak začal ramadán, takže jsme zase měsíc čekaly, takže je to o trpělivosti,“ přiblížila.
Češi se do Antalye dostávají prostřednictvím programu Erasmus, který zajišťuje Evropská unie. Díky tomu tak nejen sbírají zkušenosti v zahraničí a učí se přímo v praxi jazyky, ale získávají nové přátele.
Jedním z nich je Arda Kurtuluš, který studuje zahradní architekturu a rád studentům ze zahraničí představuje své město a kulturu. „Vaříme s nimi tradiční turecké jídlo, třeba manti - speciální plněné těstoviny, dáváme jim ochutnat náš tradiční alkohol raki, taky jim ukazujeme město, tady v Antalyi například Kaleici, to je nejstarší část města, nebo je bereme na prohlídku mešity,“ vysvětlil.
Turečtina je tvrdší oříšek
S angličtinou české studentky problém nemají. Zato turečtina je podle nich o něco tvrdší oříšek. „První semestr jsme neměli dobrého učitele, takže jsme s tím opravdu bojovaly a bylo to k ničemu. Teď máme výborné učitele a postupujeme rychleji a jde to mnohem rychleji,“ říká Martina a pouští se do základní turecké konverzace.
„Je to jazyk systémově hrozně jednoduchý, ale tím, že ta slova nejsou podobná vůbec ničemu, co známe třeba z angličtiny nebo němčiny, tak každé slovíčko máme nadrcené a musíme se to učit vyloženě slovo od slova,“ dodala.
Českým studentkám se pobyt v cizině zalíbil natolik, že už teď vymýšlejí nové plány. „Je jasné, že se nám chce dál, vybíráme z dalších programů. Protože když člověk jednou odjede, tak už se mu nechce zpátky. Nebo alespoň až po čtyřech letech, až využijeme všechny ty možnosti, které se dají využít. Je škoda to nevyužít, když jsou granty a mnoho studentů o tom neví,“ uzavírá Denisa Hendrychová.
