O chybách a zločinech Mao Ce-tunga se v Číně dodnes mlčí
Čína si připomíná 60. výročí nástupu komunismu k moci. Oslavy vyvrcholí 1. října, tedy v den, kdy Mao Ce-tung na pekingském náměstí Nebeského klidu oznámil vznik nové republiky. Zakladatel ČLR je zejména na Západě považován za jednoho z nejkrutějších diktátorů, Číňané ho však stále vnímají jako velkého vůdce.
Mao Ce-tung - pro někoho masový vrah, pro jiné hrdina, o kterém se ale nesmí příliš mluvit. Oficiální místa i média o jeho vládě prakticky mlčí, a to i v době výročí narození či úmrtí.
Na druhé straně se ale před jeho mauzoleem na Ťien-an-men každý den tvoří fronty a jeho portrét shlíží z brány Nebeského klidu.
Maova podobizna pak visí na stěnách domácností i v těch nejzastrčenějších koutech Číny, a je jedno, zda se nacházíte v pouštní krajině Vnitřního Mongolska, v horách provincie Jün-nan či nedaleko pekingského náměstí Nebeského klidu. Jde totiž o zakladatele ČLR.
"Na vyhlášení Čínské lidové republiky si dodnes pamatuji. Na Ťien-an-men také byli vojáci a nad náměstím přelétávala letadla," říká osmdesátiletý muž bydlící v chu-tchungu Siao-š'-chu, tradičním komplexu přízemních domků.
"Tehdy se ale lidé mohli volně pohybovat, nemuseli mít strach, že se už nevrátí domů. Kdo tedy chtěl, na náměstí Nebeského klidu se prostě vypravil, samozřejmě v průvodu, který vedl šéf našeho obvodu. Dnes je ale vše zcela uzavřené, nesmíme ani na ulici před domem či otevřít okna," srovnává pamětník vzniku ČLR dobu před 60 lety a dneškem.
Sám prý Mao Ce-tunga spatřil. A i když v Rudé armádě nebojoval, byl prý šťastný, že mohl být, jak se říká, při tom. Bylo mu dvacet let a věřil všemu, co Mao říkal, včetně slovům o zradě Čankajška a o tom, jak se spolčil s imperialisty a rozpoutal občanskou válku.
"Pracoval jsem jako holič, tím pádem jsem patřil k dělnické třídě. Mao byl náš vůdce, který zvítězil a zajistil nám budoucnost. Všichni jsme volali, ať žije co nejdéle. Nikdo tehdy o ničem nepochyboval," dodává pamětník vzniku ČLR.
Za Maa se žilo lépe
K Maovi má dodnes úctu, přestože mu prý někteří politici vyčítají údajné omyly a chyby. Naopak současný životní styl se mu příliš nezamlouvá, všichni se podle něho ženou jen za majetkem.
"Rozdíl je pochopitelně obrovský. Před šedesáti lety jsem vydělával pouhých třicet jüanů a dokázal jsem uživit celou rodinu. Dnes vám pomalu nestačí ani tři tisíce. Zcela se změnil nejen životní styl, ale i vzhled Pekingu. Podívejte se okolo, staré domky mizí, vláda je totiž nařídila zbourat. Prý kvůli tomu, že jsou chatrné a nebezpečné. Důvod je však jasný, chtějí tady postavit nová nákupní centra, nové kanceláře, za vším jsou jen peníze," říká osmdesátiletý muž.
Víc se od něho ale nedozvíte. V okamžiku, kdy se zeptáte na Kulturní revoluci, smrt milionů nevinných, přesídlování či zavírání oponentů včetně těch ve vlastní komunistické straně, jeho manželka ho doslova táhne pryč.
A zatímco oba mizí v útrobách domku, objevují se dva policisté doprovázení dobrovolnicí, kteří mají v těchto dnech za úkol sledovat jakoukoli podezřelou činnost. A k nim zřejmě patří i informovat o novinářích, jež by mohli pověst země, která dosáhla tolika úspěchů, pošpinit.
