O klimatu se musí mluvit, Trumpovo politické gesto odhalilo závažnost problému, míní experti

"Bral bych to jako povzbuzení. Dneska už je jasné, že dosavadní dobrovolné závazky všech států zdaleka nestačí na to, aby se oteplení nezvedlo o další stupeň Celsia," říká klimatolog Jan Hollan k odstoupení USA od Pařížské dohody. Podle dalšího experta Miroslava Havránka tím Spojené státy přišly o pozici lídra a přenechaly své místo Číně. Ta má teď podle Hollana příležitost být tahounem nové nízkouhlíkové energetiky. "Bez dohody by se svět vyvíjel hloupě, teď se může vyvíjet podstatně kvalifikovaněji," míní Hollan.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Americký prezident Donald Trump | Zdroj: Reuters

S vysvětlením, že postupně plní všechny své předvolební sliby, oznámil americký prezident Donald Trump, že Spojené státy odstoupí od Pařížské klimatické dohody. K té se předloni připojilo téměř 200 zemí a daly si za cíl snížit oteplování planety. „Byl jsem zvolen, abych reprezentoval občany Pittsburghu, ne Paříže," dodal Trump ve svém prohlášení. USA se podle něj pokusí dojednat dohodu za nových, výhodnějších podmínek. Další významní aktéři, Čína, Rusko a Evropská unie, ale oznámili, že závazek z Paříže dodrží.

Co to bude znamenat pro celou klimatickou dohodu, pro Spojené státy samotné, ale třeba i pro ekonomického tygra Čínu, pro Český rozhlas Plus rozebrali dva přední klimatologové Jan Hollan z Ústavu pro výzkum globální změny Akademie věd a Miroslav Havránek z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy.

Jak významné je pro plnění pařížské dohody odstoupení Spojených států? Co to znamená pro ostatní státy, které se k ní zavázaly?
Miroslav Havránek:
Je to velmi významné, protože Spojené státy jsou druhý největší znečišťovatel, respektive producent skleníkových plynů na světě. To znamená, že současná Pařížská dohoda nebude mít takovou sílu a takový dopad na změnu klimatu. Má to dopad nejen na samotnou Pařížskou úmluvu, ale i na pozici USA ve světě. Zdá se, že na tom se shoduje většina komentátorů, že tím aktem přestávají být Spojené státy světovým lídrem minimálně v oblasti boje proti klimatu a nějakou morální autoritou v této oblasti vůbec něco navrhovat.

Pařížská klimatická dohoda

Dohoda z Paříže zavazuje jednotlivé státy ke snižování emisí skleníkových plynů po roce 2020 tak, aby nestoupla globální průměrná teplota o více než 1,5 stupně Celsia proti předindustriálnímu období. Vyspělé státy navíc mají vytvořit plán, pomocí kterého bude poskytnuto nejméně sto miliard dolarů ročně na podporu opatření na ochranu klimatu v rozvojových zemích. Dohoda navazuje na dřívější Kjótský protokol, byla dojednána během Klimatické konference v Paříži 2015, schválena všemi 195 smluvními stranami a přijata 12. prosince 2015.

Pane Hollane, jak to vidíte vy, je Pařížská dohoda v ohrožení?
Jan Hollan: Já si myslím, že vůbec v ohrožení není. Starosta Pittsburghu, města, které Trump zmiňoval, teď naopak prohlásil, že Pittsburgh dělá velice silné závazky k ochraně klimatu, že je to pro něj samozřejmé. Bral bych toto jako povzbuzení. Dneska už je jasné, že dosavadní dobrovolné závazky všech států zdaleka nestačí na to, aby se oteplení nezvedlo o další stupeň Celsia. Jeden stupeň tedy už máme za sebou a o další by to rozhodně být nemělo. A ty závazky na to nestačí. Aby to lidé na celé planetě brali jako vážnou věc, tak se o tom musí mluvit. Bral bych to jako příležitost. Teď všichni vidíme, že to je vážná věc. Spojené státy, to je pětina emisí. Oni je ani nevypnou, ani je nezdvojnásobí, na tom zase tak moc nezáleží. Berme to jako povzbuzení, že teď se musíme starat i my. I my v České republice samozřejmě, což zatím moc neděláme.

Dokáže tedy ta klimatická dohoda, pokud bude správně naplňována, zajistit, aby se teplota na zemi dál nezvyšovala, nebo tedy jen o ten jeden stupeň?
Havránek:
Myslím si, že ne. Je to samozřejmě takové politické prohlášení, ale myslím si, že závazky, které jsou v téhle chvíli přijaté, zajistí stabilizační hladinu na mnohem vyšší úrovni a souhlasím s panem Hollanem, že tohle je ten nejmenší společný jmenovatel, na kterém se národní vlády dokážou shodnout. Ale pokud skutečně chceme udržet necelé dva stupně, tak je třeba jít na snižování emisí mnohem razantněji. A zdá se, že ten potenciál tady ve skutečnosti je a že by to nemělo být technicky ani společensky a ekonomicky neřešitelný problém.

Čína dnes naopak uvedla, že od Pařížské dohody neodstoupí, pane Havránku, co podle vás přimělo Čínu k takovému postoji? Ještě nedávno se v boji proti klimatickým změnám příliš neangažovala.
Havránek: Je třeba si uvědomit, že Pařížská dohoda je k jednotlivým signatářům velmi benevolentní. A to je důvod, proč si myslím, že tím, že Spojené státy od té dohody ustoupí, vlastně nic moc nezískají. Protože jak říkal pan Hollan, ony si mohly domluvit závazky, které by pro ně byly absolutně nezatěžující, pokud by chtěly. Myslím, že z hlediska USA je to jenom takové gesto prezidenta, který říká: „A koukejte, teď plním předvolební sliby." A naopak pro Čínu je to skvělá příležitost, jak se dostat do popředí a trošičku převzít vůdčí roli USA, protože teď snadno mohou Číňané říkat: Podívejte se, my dohody plníme, snažíme se bojovat se změnou klimatu. Myslím si, že pro Čínu je velmi zajímavý ten geopolitický rozměr.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jaký dopad bude mít na Pařížskou klimatickou dohodu odstoupení USA? Co tím získají Spojené státy a co ostatní aktéři?

Pane Hollane, jak důležitá je Čína pro plnění té dohody? Má v ní významné závazky.
Hollan: Především má obrovské emise. Na jednoho obyvatele jsou stejné jako u nás v Evropské unii, to je hodně. Odpovídá to vlastně bohatství země. Podstatné je, jak se bude dál vyvíjet jejich hospodářství. Je trochu řízené, ta elita, která ho řídí, je trochu komunistická, ale není nevzdělaná. Je docela dobrá šance, že v Číně převáží takové technologie a i uvědomění obyvatel, to je moc důležité, že spotřeba dál růst nesmí, a když, tak musí být krytá nefosilně. Čína je v tomhle ohromně důležitá, a je to partner Evropské unie, Japonska a všech států na světě, že v tomhle ohledu nebude klást překážky, naopak se bude snažit být ze všech nejlepší. To bychom měli v EU dělat samozřejmě také.

Může teď ekonomicky pomoct Spojeným státům, že od Pařížské dohody odstupují? Kde a co by mohly získat?
Havránek:
Já to vůbec nevidím, protože ta argumentace, kterou prezident Trump uváděl ve svém projevu, mi nepřijde založená na realitě. Argumentují nějakými uhelnými místy, ale to uhlí není vytlačené z trhu, protože by ho nebylo dost nebo protože by někdo zakázal ho horníkům těžit. Jsou to prostě normální tržní mechanismy, kdy cena uhlí je v podstatě nejníž za posledních deset let.

Pane Hollane, brzdí Pařížská klimatická dohoda nějak rozvoj ekonomiky? EU i Čína teď mluví o nastartování takzvané nové nízkouhlíkové ekonomiky.
Hollan: Ta dohoda může bezesporu přispět k rozvoji nových dobrých pracovních míst, k odolnější společnosti, v tom je ohromnou příležitostí a pobídkou. Pokud to vezme za své celá populace. Je to důležitá věc. Nesmí to být jen to, že někde nějaká dohoda je a my se o to nestaráme. Skutečně dobří průmyslníci, naši i američtí, to berou velmi vážně a berou to jako příležitost. Bez té dohody by se svět vyvíjel hloupě, takhle se může vyvíjet podstatně kvalifikovaněji, konsenzuálněji, spousta věcí se dá překonat, protože máme společný problém. Když na tom budou státy i různé kultury spolupracovat, a zatím to vypadá, že by to tak mohlo být, tak to ohromně pomůže i rozvoji udržitelného způsobu života i blahobytu.

Věra Štechrová, ph Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme