O výročí objevení Austrálie
Před čtyřmi sty lety vstoupil první Evropan na půdu Austrálie ale nebyl to James Cook, píše dnes německý deník Süddeutsche Zeitung. Po dlouhých týdnech strávených na moři se na horizontu objevila země. Za několik dnů se holandský kapitán Willem Janszoon se svou posádkou vydal na pobřeží, kam je lákal zvuk bubnů.
Ten pak utichl a než mohli překvapení námořníci vytáhnout zbraně, byla většina z nich mrtvá a zbytek se dal na útěk směrem k lodi. Tak nějak v roce 1606 proběhlo setkání prvního Evropana s australskými domorodci. Kapitán neznámou zemi pojmenoval jako "Nieu Zelant" a už se tam nikdy nevrátil.
Kapitán Janszoon sice věřil, že se mu podařilo najít dlouho hledaný kontinent, ale ve své víře zůstal osamocen. Po návratu do přístavu v dnešní Indonésii zanesli sice Holanďané jeho objev do map ale k jeho smůle jako součást Nové Guiney. Dnes, o čtyři sta let později, staví Holanďané společně s Australany repliku lodě muže, který je dnes považován za objevitele Austrálie, přestože po dlouhá léta za něj platil James Cook. Jenže světová proslulost tohoto Angličana se zakládá na neuvěřitelném řetězci omylů, odborném diletantismu a jedné mýlce, která měla šťastný konec, konstatuje list.
Výskyt autismu u dětí je 10 krát vyšší, než jaké byly původní odhady, píše dnes britský deník Daily Telegraph. Vyplývá to z nové studie, která byla včera zveřejněna. Odborníci, kteří při provádění studie pracovali s dětmi z jižního Londýna, zjistili, že čtyři desetiny procenta dětí trpí klasickým dětským autismem a u téměř 1,2 procenta dětí se vyskytuje spektrum autistických poruch.
Do devadesátých let dvacátého století se přitom ve Velké Británii v souvislosti s autismem hovořilo o čtyřech až pěti výskytech nemoci u každých deseti tisíc dětí což je desetkrát méně, než výsledky, ke kterým dospěla nová studie. Někteří zainteresovaní dokonce hovoří o autistické epidemii, ale odborníci rozlišují mezi tím, jestli se jedná o nárůst způsobený přesnější diagnostikou nebo jestli se opravdu jedná o nárůst počtu dětí postižených touto poruchou, připomíná list.
Kdo dnes vystavuje Rembrandta, může počítat s velkým zájmem u návštěvníků, píše švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung. To koneckonců během posledních let potvrdily četné výstavy jeho obrazů. A v roce letošním by tomu nemělo být jinak. Právě dnes totiž uplyne čtyři sta let od narození velkého mistra. Rembrandt se tak pomalu, ale jistě stává velmi úspěšným marketingovým artiklem dějin umění. Jenže když je najednou všude kolem nás Rembrandta nadbytek, přináší to s sebou také mnoho nadbytečného. Právě to se může nakonec vést k tomu, že se z jeho obrazů vytratí autenticita, varuje list.
Když u hudby provedeme lakmusový test a přidáme nějakou kyselinu co se stane? ptá se ve svém dnešním vydání britský deník The Times. Je naprosto nemožné představit si dějiny hudby dvacátého století bez narkotik. Drogy například stály u zrodu mnoha hitů skupiny Pink Floyd, ale také Hanka Williamse, Louise Armstronga, Milese Davise a mnoha dalších.
A samozřejmě nesmíme zapomenout na Beatles. Jejich nejstarší nahrávky se nesly v duchu amfetaminu. I pro Beatles drogy představovaly neustálé dobrodružství a dávaly jim objevitelský pocit.
Jenže k tomu, aby drogy mohly napomáhat při tvorbě skvělé hudby, je zapotřebí jistých předpokladů. Pokud totiž myšlenky a nápady v hlavě nemáte, drogy vám je jaksi z podvědomí vytáhnout nemůžou, píše list The Times.
