Občanská válka v Sýrii trvá už čtyři roky. Uklidnit situaci pomáhají i Češi
Původně si chtěli Syřané vynutit ekonomické reformy a větší demokracii. Jenže protesty v rámci takzvaného arabského jara přerostly v krvavý konflikt mezi režimem Bašára Asada a demonstranty. V zemi tak už čtyři roky zuří občanská válka, která má podle odhadů už více než 200 tisíc obětí. Syrský střet se i proto označuje za nejhorší humanitární krizi 21. století. Ukončit ho chtějí pomoci i čeští lékaři.
„Co si opravdu zaslouží připomenout, je úsilí místních lékařů, sester a všech, co tam zůstali,“ říká Pavel Gruber, ředitel české pobočky organizace Lékaři bez hranic.
Česká humanitární organizace Člověk v tísni pomáhá v Sýrii. Detaily přiblížil Tomáš Kocián, vedoucí mise v tureckém Gaziantepu
„Vždycky se mluví o nás, ale já si myslím, že hlavním hrdinou není žádná západní humanitární organizace, ale lidé, kteří neutekli. Zůstávají tam v šílených podmínkách a s minimem prostředků se snaží péči poskytovat,“ vysvětluje.
O situaci v Sýrii se mluví jako o největší humanitární krizi posledních desetiletí. Třeba podle odhadu organizace Člověk v tísni tam pomoc naléhavě potřebuje více než 12 milionů lidí.
Česko by mělo přijímat víc uprchlíků ze Sýrie, žádají humanitární organizace
Číst článek
Právě Člověk v tísni organizuje v Sýrii už delší dobu humanitární pomoc. Poslední zhruba rok a půl ale nemůže humanitární akce přímo ze Sýrie.
Měsíčně zajišťujeme potraviny pro asi 120 tisíc lidí
„Působíme ze základny v tureckém Gaziantepu, což je asi 50 kilometrů od syrských hranic. Máme zhruba 90 lidí uvnitř Sýrie, což jsou Syřané a ti realizují tu pomoc,“ vysvětluje vedoucí mise v Gaziantepu Tomáš Kocián.
Na začátku loňského roku zemřeli při akci tři syrští spolupracovníci organizace. „Byla to víceméně náhoda, které se nemůžete bránit. Máme ale řadu mechanismů, jimiž se snažíme snížit rizika, kterým jsou naši spolupracovníci v Sýrii vystaveni. Je to jeden z největších a nejtěžších úkolů,“ poznamenává Kocián.
Člověk v tísni poskytuje lidem v Sýrii především základní potraviny. „Měsíčně zhruba zajišťujeme potraviny pro 120 tisíc lidí, zajišťujeme přístup k pitné vodě, obnovujeme vodní vrty, pumpy i distribuční sítě zničené válkou. Podporujeme také zhruba 25 škol, kam dochází asi 8 tisíc dětí a pracujeme i na odpadovém hospodářství,“ vyjmenovává.
Polovina lidí, kteří potřebují pomoc, žije v obtížně přístupných oblastech. Dostat k nim lékaře se proto daří jen obtížně nebo vůbec. V zemi chybí vedle potravin a zdravotní péče i jiné základní věci, třeba teplo.
„V souvislosti s tím jsou velkým problémem popáleniny. Několik námi podporovaných nemocnic se změnilo na popáleninová centra, a protože se lidé doma snaží topit, čím to jde, jsou popáleniny ze zdravotnického pohledu stále větším problémem,“ dodává Pavel Gruber.
Pokračujícím konfliktem trpí i celá země. Statisíce lidí jsou bez vody nebo elektřiny. Zničující dopad to má i na školství a zdravotnictví. Podle odhadů OSN vrátily čtyři roky konfliktu zemi o dvě dekády zpět ve vývoji.
