Obyvatelé texaského města West, kde minulý týden vybuchla továrna na hnojiva, začínají pohřbívat své mrtvé a spíš než k minulosti se obracejí dopředu. Nabízí se tak například i téma, proč už dnes tak málo potomků českých přistěhovalců vládne jazykem předků.

7:17 22. dubna 2013 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

"Vítáme Vás!" hlásá nápis na dveřích malé rodinné pekárny ve Westu v Texasu, kde si potrpí i na českou hudbu.

Nápisy v češtině jsou ve Westu sice vidět skoro na každém obchodě, ale najít někoho, kdo umí česky víc než jen pozdravit a říct pár slov, není vůbec snadné. Jedním z těch, kteří češtinou ještě vládnou, je Jerry Kadlubar - nebo vlastně Jaroslav Kadlubář.

„Ti staří lidi mluvějí čésky,“ říká Jerry.

Mladí už jazyk staré vlasti neznají. Jerrymu táhne na osmdesátku. Česky mluvili doma, když byl malý. V důchodu se češtinu rozhodl oprášit.

„Já jsem se to naučil nanovo. Prvníkrát aj já jsem jel do Česka, to bylo 95. Tak já jsem šel do vaší hospody, já jsem jim rozuměl, bo jsem neuměl mluvit,“ vypráví Jerry.

Jerry v padesátých letech minulého století sloužil v letectvu. Zúčastnil se tak i posledních měsíců války v Koreji. A právě výsady veterána mu umožňují docela časté návštěvy České republiky. Má totiž zadarmo letenky do míst, kde jsou americké základny.

„Já jedu do Německa, Frankfurt. A potem chytnu si vlak. Někdy jedu přes Vídně, někdy přes Prahy,“ vysvětluje Jerry.

S udržením češtiny mu dnes pomáhá hlavně internet. Poslouchá zprávy a telefonuje s lidmi ze staré vlasti přes skype.

Jerry je se svou češtinou výjimkou potvrzující pravidlo: drtivá většina obyvatel Westu už česky dávno nemluví. K předkům ze staré vlasti se nicméně stále hlásí a za Čechy se považují.

Zvětšit mapu

Vít Pohanka, Marína Dvořáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít