Od počátku tragického zemětřesení v Japonsku uplynul rok
Japonské velvyslanectví v Praze si připomíná rok od zemětřesení v Japonsku. První otřesy pocítili Japonci 9. března roku 2011, nejsilnější zemětřesení v historii Japonska naplno propuklo 11. března. Vyvolalo vlnu tsunami, která zničila stovky kilometrů východního pobřeží a způsobila jadernou katastrofu ve fukušimské elektrárně. Podle oficiálních statistik zemřelo 15 800 lidí, 3300 osob je pohřešováno a přes 5000 lidí bylo zraněno.
Jedním z nejmarkantnějších následků japonské katastrofy bylo přehodnocení nebo revize přístupu k jaderné energii.
„Japonsko je země poměrně chudá na energetické zdroje. Zároveň vyniká poměrně vysokou energetickou spotřebou. Tento nesoulad je v Japonsku řešen energií z jádra. Japonsko má dnes 55 provozovatelných reaktorů a je tím třetí na světě za Spojenými státy a Francií. Z jádra pokrývá zhruba 30 procent své energetické spotřeby,“ říká japanolog Jan Sýkora.
Až v prosinci se odborníkům podařilo zchladit reaktory Fukušimy natolik, že už z nich neunikalo významné množství radiace. Japonsko upustilo od plánu zvýšit podíl jaderné energie na energetickém mixu v zemi z 30 na 50 procent do roku 2030, v lednu ale kabinet Jošihika Nody oznámil, že u některých jaderných reaktorů starších 40 let bude prodloužena doba jejich fungování na 60 roků. Kvůli hrozícímu zemětřesení byla uzavřena jaderná elektrárna Hamaoka.
O tématu mluvil na Rádiu Česko vedoucí Japonských studií na Ústavu Dálného východu Filozofické fakulty UK v Praze Jan Sýkora
„Japonsko se jaderné energie nemůže v zásadě vzdát, protože by se ocitlo v kritické situaci. Jošihiko Noda je velkým stoupencem dalšího rozvoje jaderné energetiky, nicméně první krok spočíval v důkladné prohlídce a prodloužení doby životnosti elektráren, kterým životnost končí,“ pokračuje Sýkora.
Bezprostředně po Fukušimě se země ocitla v určitém šoku z míry nebezpečnosti, která potenciálně z jaderných elektráren plyne. Po přírodním zemětřesení následovalo zemětřesení na politické scéně, které vyústilo v rezignaci premiéra Naoto Kana.
„Osobně si myslím, že média premiérovi křivdila. V Japonsku totiž hlavním nositelem výkonné moci nejsou ani tak politici, ale spíše státní byrokracie. Na rozdíl od USA nebo Evropy, kde se hlavním koordinátorem stává nejvyšší představitel země, v Japonsku tuto roli většinou hraje nějaký vysoký státní úředník. V případě této katastrofy to byl především ředitel úřadu vlády. Přestože tedy premiér nebývá v čele koordinačních prací, premiér Kan hned den po katastrofě osobně přiletěl do Fukušimy, sledoval situaci a podnikal příslušné kroky,“ uvádí japanolog Sýkora.
„Nicméně odstoupení možná bylo částečně motivováno kritikou, ale nebylo to hlavním důvodem. Byly tam rozpory ohledně vnitropolitické situace, rozpočtu. Tyto faktory se zkumulovaly v jednom okamžiku.“
Bezprostředně po katastrofě muselo být evakuováno přes 300 000 lidí. Někteří z nich stále zůstávají v provizorních táborech. Náklady na obnovu země japonská vláda vyčíslila na 190 až 310 miliard dolarů, což z japonského neštěstí činí nejnákladnější přírodní katastrofu v historii. Za loňský rok vykázalo Japonsko první celoroční obchodní deficit za více než 30 let. Schodek činil 2,49 bilionu jenů, tedy zhruba 620 miliard korun.
„Základní infrastruktura je již obnovena. Léta ale potrvá obnova regionu jako celku. Oblast severovýchodního Japonska byla tradičně zemědělskou oblastí. Následkem tsunami bylo například znehodnoceno 27 000 hektarů zemědělské půdy, což je zhruba pět procent celonárodní produkce rýže. Bylo zničeno 90 procent rybářské fotily v této oblasti. Takže následky budou nejen vyčíslitelné ve schodku státního rozpočtu, ale například i ve vyklidňování oblastí, odlivu mladých lidí, zvýšení nezaměstnanosti. To jsou ekonomické důsledky, jejichž následky potrvají desetiletí,“ dodává vedoucí Japonských studií na Ústavu Dálného východu Filozofické fakulty UK v Praze Jan Sýkora.
